Kdo se čerta bojí, tak ať...

Umělci mívají různé vize, inspirace i duševní stavy. Při jejich senzibilitě je to i přirozené, pokud jejich depresívní stavy mají vratnou cestu k rovnováze.

Zde jsem vybral několik ukázek opravdu děsivých vyobrazení od slavných i méně slavných umělců.

Michelangelo, Hlava zatracence, detail Posledního soudu, Sixtinská kaple, Vatikán, 1533-1541

(Umění renesance a baroku, Larousse, Odeon Praha, 1970).

M.Grünewald, Pokušení sv. Antonína (detail), kolem 1513-1515

(Grünewald - barbar čistého srdce, N.Schwarzkopf, Obelisk Praha, 1970).

F.Goya, detaily z malířské výzdoby ve vile "Quinta del Sordo" (Stařec a Saturn), Andalusie, Španělsko, 1819-23

(Goya čili Trpká cesta poznání, L.Feuchtwanger, Obelisk Praha, 1961).

Obraz malovaný žákem F.Goy, Kolos (Panika), před 1812

(tentýž zdroj).

F.Goya, Čarodějnice, kolem 1794-95

(tentýž zdroj).

Henry Fuseli, Noční můra, 1782

(Umění renesance  baroku, Larousse, Odeon Praha, 1970).

Pierre Puget, Medusina hlava, 17.století

(tentýž zdroj).

Victor Hugo, Muž, který se směje, ilustrace Z. Berdlíka, Svoboda Praha, 1970.

M.Grünewald, Posmívání se Kristu, 1503

(Grünewald - barbar čistého srdce, N.Schwarzkopf, Obelisk Praha, 1970).

-

Hořkosti života i dary milosti,

každému naměřeny jinak.

Člověk pak užije si jich dosti,

nesouc tak svůj symbolický znak.