Zcela určitě neodhalí veškeré záhady vesmíru. Tj., co vesmír vlastně představuje celkově, jaký je jeho smysl a účel, co uvádí v pohyb jeho struktury, kde a jaký má počátek a konec.
Nedostatečnost prostředků, kterými věda zkoumá kosmický prostor, poznává jen něco z celkového souhrnu činitelů, jež se účastní jevů zde působících. Uvažují se a dohledávají pouze fyzikální vlastnosti zájmového prostoru a existence života je většinou chápána spíše jako nějaký druhotný produkt této anorganické, tedy neživé hmotné soustavy . Nikoli naopak jako činitel zásadní pro existenci a fungování vesmíru. Přitom systémové chování jeho struktur se vstřícností k nižším formám života, jež vytváří, je až velmi nápadné a nezpochybnitelné.
Že se teleskopy zatím nepodařilo nalézt planetu, na níž by se dal předpokládat život jaký je na Zemi, neznamená, že život ve vesmíru může být jen nějakým vzácným jevem. Zkoumaný prostor, který však ani zdaleka není takto prozkoumaný, může být navíc jen nepatrnou maličkostí vzhledem k tomu, co existuje.
Ano, život se vzpírá fyzikálním zákonům, se kterými zde počítá věda a její počítačové simulace. Ty zavedly výzkum do "slepé uličky" a klamu při dohledávání počátků rozpínajícího se vesmíru, kdy jej zpětně vracejí až do nějakého bodu předhmotné singularity o obrovské hustotě a energii, se zážehem nějakého "velkého třesku". Tyto počítačové modely jsou výtvorem vědců fyziků a nemohou proto simulovat vesmír celkově, tedy i z hlediska tvorby života v něm. Také je takto zpracovávaná nepochybně jen malá část toho, co člověka obklopuje neznámo kam.
Je tedy nejvýše pravděpodobné, že celý vesmír je jakousi "živou soustavou", ne pouze samoúčelnou "mrtvou továrnou", která poněkud nepochopitelně ve svých určitých vývojových fázích "trousila" po některých svých tělesech i živé prvky, jimž nahodile vytvořila podmínky pro existenci.
Vědecké prognózy dle uvažovaných fyzikálních zákonitostí proto nemohou dát odpovědi na otázky:
-
Co je kosmos v celku,
jak funguje,
jaký je jeho smysl a vývoj.
-
Jak je velký,
jak a z čeho se vyvinul
a kam se vyvíjí.
-
Zhroutí-li se, pak v co
a jaké může být jeho další pokračování.
-
Pro existenci vesmíru jako "vyššího organického celku" bude ale pravděpodobné také to, že jej ohraničuje nějaký počátek (zrod) a patrně ohraničí i nějaký konec (smrt), či přechod v systém nový.
-
-
Sam Francis, Kolem modrých, olej, 1957 (Umění 19. a 20.století, N.Lynton, Artia Praha, 1981).
