Dobové "ikony" architektury

Klasický panelák byl nejvýraznějším stavebním projevem doby socialistické, univerzálně rozšířeným po celé republice.

Neměl více výrazněji odlišných základních typů, obměňovaly se hlavně jen drobné stavební prvky. Byl to vždy kvádr s rovnou střechou s nádstavci strojoven výtahů, v různém velikostním provedení. Vytvořil tak především architektonicky velmi uniformní zástavbu obytných sídlišť. Byla to centrálně plánovaná výstavba z možností státního rozpočtu. Ale samozřejmě, že se stavěly i tvarově bohatší a zajímavější stavby.

Dnešní doba je naproti tomu charakteristická stavebními "ikonami" úplně jiného typu. Investory jsou z velké části prosperující velké soukromé firmy a převažuje architektura subjektivně individualistická, se snahou o nevídanou originalitu. Tedy často protipól té předchozí výstavbě. Architekti se předhánějí ve "výjimečnosti" a často až nekritické výstřednosti a nahrávají tak i nižšímu vkusu stavebníků.

V přirovnání něco jako třeba utržená lavina nebo protržená hráz přehrady. Tedy opačně extrémní podívaná jako na původní panelová sídliště. Také ta jsou v podobném výstředním duchu upravovaná, hlavně v barevnosti.

Někdo se nad tímto jevem a vývojem zamýšlí i z jiného pohledu. Z extrému, vyvolaném nedostatkem finančních prostředků, do protipólného extrému naopak z dostatku finančních prostředků? A co nějaká ta vyšší kultura, estetika a etika? Na domy se musí dívat a užívat jich každý, je to tedy navíc ve svých dimenzích nejpůsobivější a nejvlivnější druh umělecké tvorby.

Je možné tvořit i dnes kvalitní moderní architekturu? Samozřejmě, že je to možné, a měla by se hledat i nová taková cesta.

 Chudý socialismus.

Bohatý západní investor.

(TD, Architekt, 14-15/96)

I důmyslnějším uspořádáním jednoduchých hranolových tvarů hmot budovy je možné dosáhnout působivější architektury (návrh správní budovy).

-