Vždy jsem usiloval o to, dělat dobrou a užitečnou práci. Samozřejmě ne vždy se všechno podaří, jak by si člověk nakonec přál. Ani pro to vzhledem ke svému věku třeba ještě není zralý. Někdy to není možné díky podmínkám, se kterými se musí vypořádat.
Mojí pracovní oblastí je architektura a té jsem zasvětil a podřídil svůj život. Od počátků mne ale zneklidňoval vývoj v tomto oboru, který jakoby ztrácel půdu pod nohama, svoje základy, kořeny, paměť. Moderní individualismus se často od nich odpoutává. Tím se nedotýkám nutnosti tvůrčího vývoje, ale dnes již dosti časté bezbřehosti a bezuzdnosti, ústící do kolizí a konfrontací s tvorbou budovanou na prověřených, hodnotných základech. Experimentování je nutné (vždy se experimentovalo), ale tvoření rozumné, nikoli bezohledné a arogantní vůči starším dílům.
A zase se zastanu onoho experimentování, pokud se odvíjí ve svém prostoru a neubližuje prostoru, kam nepatří. To je věc úrovně tvůrce, aby dokázal posoudit kam vstupuje a usměrnil svoje individuální ambice. Mládí experimentuje, stáří bývá moudřejší. Záleží ale také na kulturní kvalitativní platformě, ze které se tvůrčí proces doby odvíjí. Pokud se zásadních podobných přehmatů dopouštějí i architekti ve stáří, ukazuje to již na obecnější jevy. Každá doba si tvoří a prosazuje svoje protagonisty, svoje představitele a reprezentanty. A ti zase zpětně tvoří ji.
Mým cílem je dělat dobrou práci, sám jsem byl v mládí experimentátorem, nyní ale sleduji hlubší hodnoty.
V obrázkové příloze:
- nahoře plastika ze školního skicáře
- Boží muka z r.1718 u zastávky ČD Vlčice u Trutnova, původní stav a po rekonstrukci v r.2010
