Až do krajnosti

Člověk má ze sebe vydat vše, co je v jeho touze a silách, zejména pak, když má dobrý a ušlechtilý cíl.

I když je mu vyčítáno, že myslí hlavně jen na ty svoje věci a podřizuje jim všechno v životě.

Je tvůrce egoistou, když usiluje o dokonalost ve svém díle a nemůže mu škodit a rozmělňovat je ve více zájmech? Rozhodnutí o cestě a výši cíle je vždy podmíněno geny, tedy schopnostmi, které člověk v sobě pocítí a objeví, proto z ní ani nemůže odbočit či slevit dle zájmů a potřeb někoho jiného.

Dostane co je mu dáno a určeno a to si pak hájí po celý život. Nemůže se rozdat ve prospěch cizích zájmů, na úkor zájmů vlastních. Posláním a povinností tvůrce je vložit vše, co v sobě nosí, do díla a takto svůj duševní potenciál předat komunikaci s těmi, kterým je určen. Aby dosáhl hodnot, o které usiluje, musí mít k tomu také patřičné podmínky pro soustředění a práci. Jsou samozřejmě různé typy tvůrců, podle individuálního založení.

-

Až do samé krajnosti jsem byl

a nosil svůj kříž.

I kalich hořkosti často pil,

spoutaný tak v mříž.

-

Jen pro svou věc jsem žil

a někomu byl na obtíž.

I o lásce velké snil,

k cíli svému stále blíž.

-

V srdci nosil vysněný cíl

a mnohému byl na posměch.

I pracoval pro něj ze všech sil,

nedbaje řečí těch.

-

Poraženým nebyl, ani vítězem,

potupeným ani knězem.

Nakonec vítězí smírná zem

a zůstává jen dojem.

-

Kdo však setrvává ve své víře,

neprohrává v temné díře.

Neboť vážil ve správné míře

a povznese jej i zemská tíže.

-

Až do samé krajnosti jsem žil

i kalich sladkostí někdy pil.

Ruce v klín nikdy nesložil

a v plod proměnil svůj pyl.

-