Poslanec Ondráček, který sedí v PČR v řadách komunistů, v interpelaci na ministra kultury pana Hermana se dotázal, jestli má pan ministr povědomí o tom, že se v ČR dějí ze strany církve obřady exorcismu na občanech ČR. Zároveň pronesl, že přemýšlel o podání trestního oznámení a že si celou věc znovu prostuduje.
Jak je všeobecně známé, pan poslanec Ondráček byl před rokem 1989 v Pohotvostním pluku VB a přímo zasahoval proti demonstrantům. Navíc se cítí morálně na výši a nestydí se za to.
Vymítání ďábla v Církvi je obřad, při kterém se tři kněží modlí nad postiženou osobou, bez jakéhokoliv fyzického kontaktu s ní. Navíc je to obřad velmi nebezpečný,ale nikoliv pro osobu, které se obřad týká, ale pro modlící se kněze, nebo řeholníky. Exorcisté musí mít zvláštní duchovní sílu od Boha, aby byli imunní vůči silám, které mají postiženou osobu opustit. Tento obřad se děje se souhlasem buďto postižené osoby a nebo jejího zákonného zástupce. Jinak se obřad nevykonává.
Tolik výklad alespoň ve zkratce, který však pan poslanec Ondráček a komunisté vůbec, nejsou schopni jeho podstatu pochopit, protože by museli přiznat existenci Boha a nehmotného světa a to je jaksi nad jejich síly a chápání.
Pan poslanec Ondráček a komunisté vůbec však také znají obřad "vymítání ďábla" a to vymítání lidské svobody a demokracie z hlav postižených. Jenže tento obřad se neděl "modlitbou a silou ducha". Komunističtí vymítači byli pěkně blízko k těm, kterým ideály svobody demokracie vymítali z hlav.
I u těchto jejich obřadů bylo přítomno více "lidí", kteří místo kříže používali obušky, železné tyče,elektrický proud a další zvrhlosti a jediný, kdo se v té místnosti modlil byl ten postižený aby to přežil a nebo aby byl co nejrychleji konec jeho života.
I zde lidé, kterým byl komunistickými exorcisty vymítán ďábel svobody, lidskosti a demokracie křičeli, když do nich pouštěli elektrický proud, nebo byli mláceni do bezvědomí či k smrti.
Možná někdo namítne, že to se dělo pouze v 50-tých letech minulého století. Omyl, toto se dělo po celou dobu komunistického režimu. Používáno bylo jak bití,tak psychologický teror, tlak na rodinu, strach o děti atd. to byly metody StB, která používala až do konce režimu.
Žijeme v paradoxní době. Komunisté jsou parlamentní strana, soudruh Jakeš přiznává veřejně, že by v roce 1989, pokud by dostali pokyn z Moskvy demonstrace rozstříleli a přitom dál si spokojeně žije v penzi, kterou mu my z našich daní platíme, soudružka Semelová bagatelizuje veřejně justiční komunistickou vraždu Milady Horákové a Policie ČR na tom neshledává nic špatného a společně s Justicí případ odloží a další a další provokace komunistů. Přitom je to strana, která má za cíl budování socialismu všemi prostředky, tedy i násilím.
Asi ten náš "samet" nebyl na místě. Ještě chci podotknout. Dovede si někdo představit, že by dnes v Německém Bundestagu seděli poslanci za NSDAP? Ideově jsou totiž tyto dvě strany naprosto stejné. Obě potlačovaly základní lidská práva ve jménu své ideologie, obě strany mučily a vraždily své oběti. Jen jeden rozdíl mezi nimi je. Německo provedlo denacifikaci a nás dekomunizace ještě teprve čeká.
Závěrem chci vyjádřit naději, že se podaří nějakému exorcistovi vymítit komunisty a myšlenky komunismu z naší společnosti a pak bude dobře všem ostatním.
