Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Díry v paměti a potkávání lidí

Náš život je životem mezi mnoha lidmi. Je jich tolik, že hard disk v naší hlavě si je sice uloží, ale nějaký virus (asi značky Alzheimer) mnohým z nich umaže jména, obličeje a dokonce i složky, v nichž bychom je mohli najít.

Lidi potkáváme pořád. Některé často a tak si je zapamatujeme. S některými z nich se jen míjíme, s jinými se pozdravíme. S některými se i zastavíme a prohodíme pár slov. Mnohé z nich ale vlastně vůbec neznáme.

Nic o nich nevíme, dokonce ani jak se jmenují. A pak je najednou potkávat přestaneme. Hned nám to nedojde, zpravidla až po určité době si řekneme, že toho (nebo tu) už jsem dlouho nepotkal. Je-li to někdo mladší, napadne nás, že se třeba odstěhoval. Je-li věku seniorního, vkrade se nám myšlenka, že možná umřel. Nebo skončil v domově důchodců. Případně že je už nepohyblivý a zavřený doma.

Ale v zásadě se tím moc netrápíme a vzápětí nám to přehluší jiné myšlenky nebo aktuální situace a ona osoba nám zapadne do propadliště dějin. Máme jich tam spoustu. Spolu s některými našimi známými, které už jsme dlouhý kus života neviděli, skončí v jakési mlze našeho podvědomí.

V onom podvědomí se kupí i další lidé, které jsme poznali např. na dávných pracovních jednáních, na dovolených, na vojně, v hospodě či na třídních schůzkách.

Jenže pak se stane, že některá z těch osob se před námi najednou někde vynoří. V lepším případě ji poznáme, nesměle pozdravíme a pokud jsme ji náhodou pohřbili, zaradujeme se ze svého omylu. Obtížnější je, když vynořená osoba z mlhy nevyleze úplně a my jen tušíme, že ji známe, ale její identifikace se nám nepovede.

Pokud se k nám dotyčná osoba nehlásí, zůstáváme inkognito, za chvíli se naše cesty rozejdou a nic se nestane ani nezmění. Snad se jen trochu zpřehází pozice v našem dějinném propadlišti. Problém však nastává, pokud se k nám ona osoba hlásí.

Pokud nás jen pozdraví, odpovíme jí a doufáme, že tím komunikace skončila. Pokud ovšem dostaneme otázku, jak se máme a co pořád děláme, máme v zásadě dvě možnosti. Buď neurčitě odpovídat a rychle vymyslet výmluvu, kam že to zrovna hrozně pospícháme (v krajním případě vystoupit v úplně nešikovné stanici z prostředku MHD). Anebo zvednout hozenou rukavici a šikovnými leč nenápadnými otázkami se o identifikaci příslušné osoby pokusit.

Jeden známý má pro takové situace připravenou prý úspěšnou otázku "A co děláte teď?", přičemž je šance, že dotyčný řekne "Ále, pořád to..." , případně  "S tím... už jsem praštil a dělám ...". Zúží se nám tak oblast jeho někdejších aktivit a jsme-li ve formě, dostává zařazení našeho dávného známého jistou šanci.

Přiznám se, že sám v tom úspěšný nejsem. Například při jedné mnohopočetné pracovní akci (kde se lidé nepředstavovali ani neměli jmenovky) se ke mně takto přihlásila jedna dáma. Já ji neidentifikoval, i blábolil jsem ty neurčité fráze. To by se dalo přežít, jenže z těchto pracovních akcí se stala série a já tam onu dámu potkával nadále, ona se ke mě nadále hlásila a já pořád jen blábolil. A nikdy jsem nezjistil, kdo to je.

Jednou jsem se s takovým člověkem potkal na stanici autobusů. Oba jsme věděli, že se známe a (pozor změna taktiky) oba jsme přiznali, že nevíme odkud. Naše komunikace by se dala přirovnat k tenisu, kde jsme střídali svá podání. V tom podání vždy podávají řekl nějakou oblast, jako třeba práci, školu, kasárna, sport či jinak vzniklé společenství a doufal, že druhá strana servis zachytí a řekne "No jasně, tam jsem byl taky." A budeme doma. Nestalo se. A my se rozešli, aniž bychom zjistili kdo je ten druhý.

Potkávání starých známých ovšem někdy může nabýt podoby jevu téměř paranormálního. Před dávnými lety jsem šel po chodníku a proti mě šla postava, která skoro najisto vypadala jako můj někdejší spolužák; abych nepoužil pravé jméno, budu mu říkat Horáček. Potěšilo mě to, protože jsem ho neviděl od maturity, což bylo asi deset let. Postava se blížila, stále vypadala jako Horáček, ale když se ke mně úplně přiblížila, poznal jsem, že to Horáček není. Prostě mu byl jen hodně podobný. Pokračoval jsem po chodníku dál a po několik desítkách metrů proti mě šel - hádejte kdo. Opravdový Horáček.

Autor: Jiří Strádal | úterý 28.7.2020 9:28 | karma článku: 9,31 | přečteno: 171x
  • Další články autora

Jiří Strádal

Zrcadlo

"Už nastavili zrcadlo?" paroduje ve Vesničce mé střediskové mladý Pávek televizní hlasatelky uvádějící filmy o prohnilé kapitalistické společnosti. A co my? Už jsme si nastavili zrcadlo?

14.8.2020 v 22:10 | Karma: 10,09 | Přečteno: 356x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Strádal

Koberec (halucinování o věcech kolem nás)

Halucinoval jsem tu nad různým nábytkem. Mezi ním žijeme. Zpravidla však po něm nechodíme. Čímž se liší od koberce. U něj by se naopak mohlo zdát, že k ničemu jinému neslouží. Není to tak úplně pravda.

7.8.2020 v 7:39 | Karma: 3,56 | Přečteno: 87x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Strádal

Knihovna (halucinování o věcech kolem nás)

Halucinoval jsem tu nad židlí, stolem, skříní, postelí a naposled nad křeslem. Je-li křeslo nábytkovým aristokratem, pak je knihovna jeho studnicí moudrosti.

6.8.2020 v 8:15 | Karma: 0 | Přečteno: 66x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Strádal

Křeslo (halucinování o věcech kolem nás)

Halucinoval jsem tu nad židlí, stolem, skříní a postelí. Velkou nábytkovou pětku nám završuje křeslo.

5.8.2020 v 8:32 | Karma: 4,41 | Přečteno: 86x | Diskuse| Poezie a próza

Jiří Strádal

Postel (halucinování o věcech kolem nás)

Halucinoval jsem tu nad židlí, stolem a skříní. Jsou našimi věrnými a užitečnými společníky. Ovšem jsou chvíle, kdy na ně docela zapomeneme a plně využijeme pohodlí, jež nám poskytuje jejich kamarádka postel.

4.8.2020 v 7:41 | Karma: 4,57 | Přečteno: 68x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP

1. května 2024  15:38

V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...

Poslanci omezí prodej půdy cizincům, změní zákon po havárii na Bečvě

3. května 2024  5:16

Sněmovna má v pátek na programu vyšší ochranu nejlepší zemědělské půdy, novelu vodního zákona...

Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát

3. května 2024

Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...

Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků

3. května 2024

Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...

Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali

2. května 2024  22:11

Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...

  • Počet článků 100
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 773x
Je ženatý, má dvě děti, pět vnoučat a dva psy (věrnou kámošku, vlkodava Bernardetu, od 4.5.už jen ve smutku krásných vzpomínek). Vyšlo mu pár knížek nabízejících prolínání současnosti s historií. A taky knížka Korupce po III. pivu, která se snaží odhalovat absurdnosti naší doby. Charakterizoval by se jako kříženec nejlínějšího workoholika s nejpracovitějším kavárenským povalečem.

Seznam rubrik