Díry v paměti a potkávání lidí
Lidi potkáváme pořád. Některé často a tak si je zapamatujeme. S některými z nich se jen míjíme, s jinými se pozdravíme. S některými se i zastavíme a prohodíme pár slov. Mnohé z nich ale vlastně vůbec neznáme.
Nic o nich nevíme, dokonce ani jak se jmenují. A pak je najednou potkávat přestaneme. Hned nám to nedojde, zpravidla až po určité době si řekneme, že toho (nebo tu) už jsem dlouho nepotkal. Je-li to někdo mladší, napadne nás, že se třeba odstěhoval. Je-li věku seniorního, vkrade se nám myšlenka, že možná umřel. Nebo skončil v domově důchodců. Případně že je už nepohyblivý a zavřený doma.
Ale v zásadě se tím moc netrápíme a vzápětí nám to přehluší jiné myšlenky nebo aktuální situace a ona osoba nám zapadne do propadliště dějin. Máme jich tam spoustu. Spolu s některými našimi známými, které už jsme dlouhý kus života neviděli, skončí v jakési mlze našeho podvědomí.
V onom podvědomí se kupí i další lidé, které jsme poznali např. na dávných pracovních jednáních, na dovolených, na vojně, v hospodě či na třídních schůzkách.
Jenže pak se stane, že některá z těch osob se před námi najednou někde vynoří. V lepším případě ji poznáme, nesměle pozdravíme a pokud jsme ji náhodou pohřbili, zaradujeme se ze svého omylu. Obtížnější je, když vynořená osoba z mlhy nevyleze úplně a my jen tušíme, že ji známe, ale její identifikace se nám nepovede.
Pokud se k nám dotyčná osoba nehlásí, zůstáváme inkognito, za chvíli se naše cesty rozejdou a nic se nestane ani nezmění. Snad se jen trochu zpřehází pozice v našem dějinném propadlišti. Problém však nastává, pokud se k nám ona osoba hlásí.
Pokud nás jen pozdraví, odpovíme jí a doufáme, že tím komunikace skončila. Pokud ovšem dostaneme otázku, jak se máme a co pořád děláme, máme v zásadě dvě možnosti. Buď neurčitě odpovídat a rychle vymyslet výmluvu, kam že to zrovna hrozně pospícháme (v krajním případě vystoupit v úplně nešikovné stanici z prostředku MHD). Anebo zvednout hozenou rukavici a šikovnými leč nenápadnými otázkami se o identifikaci příslušné osoby pokusit.
Jeden známý má pro takové situace připravenou prý úspěšnou otázku "A co děláte teď?", přičemž je šance, že dotyčný řekne "Ále, pořád to..." , případně "S tím... už jsem praštil a dělám ...". Zúží se nám tak oblast jeho někdejších aktivit a jsme-li ve formě, dostává zařazení našeho dávného známého jistou šanci.
Přiznám se, že sám v tom úspěšný nejsem. Například při jedné mnohopočetné pracovní akci (kde se lidé nepředstavovali ani neměli jmenovky) se ke mně takto přihlásila jedna dáma. Já ji neidentifikoval, i blábolil jsem ty neurčité fráze. To by se dalo přežít, jenže z těchto pracovních akcí se stala série a já tam onu dámu potkával nadále, ona se ke mě nadále hlásila a já pořád jen blábolil. A nikdy jsem nezjistil, kdo to je.
Jednou jsem se s takovým člověkem potkal na stanici autobusů. Oba jsme věděli, že se známe a (pozor změna taktiky) oba jsme přiznali, že nevíme odkud. Naše komunikace by se dala přirovnat k tenisu, kde jsme střídali svá podání. V tom podání vždy podávají řekl nějakou oblast, jako třeba práci, školu, kasárna, sport či jinak vzniklé společenství a doufal, že druhá strana servis zachytí a řekne "No jasně, tam jsem byl taky." A budeme doma. Nestalo se. A my se rozešli, aniž bychom zjistili kdo je ten druhý.
Potkávání starých známých ovšem někdy může nabýt podoby jevu téměř paranormálního. Před dávnými lety jsem šel po chodníku a proti mě šla postava, která skoro najisto vypadala jako můj někdejší spolužák; abych nepoužil pravé jméno, budu mu říkat Horáček. Potěšilo mě to, protože jsem ho neviděl od maturity, což bylo asi deset let. Postava se blížila, stále vypadala jako Horáček, ale když se ke mně úplně přiblížila, poznal jsem, že to Horáček není. Prostě mu byl jen hodně podobný. Pokračoval jsem po chodníku dál a po několik desítkách metrů proti mě šel - hádejte kdo. Opravdový Horáček.
Jiří Strádal
Sjednocující a rozdělující se Evropa
Sjednocení Německa v říjnu 1990, jehož výročí si v těchto dnech připomínáme, bylo posledním sjednocením na úrovni jednotlivých států v Evropě. Pak už se evropské země jen rozdělovaly.
Jiří Strádal
Vyznání vlakovým nádražím
Včera jsem tu vyznával sympatie k vlakovému cestování, dnes musím navázat vlakovými nádražími. Některým pořád ještě zůstalo jejich kouzlo. A jsou studnicí zážitků.
Jiří Strádal
Vyznání vlakovému cestování
Zítra to bude 195 let, co vyjel první vlak tažený nikoliv koňmi, ale lokomotivou. Samozřejmě v Anglii. Měl 33 vagonů, vezl asi 450 cestujících a pár tun uhlí. Protože jsem vlakem vždycky rád jezdil, trochu zavzpomínám.
Jiří Strádal
Vyznání starým detektivkám
Minule jsem tu vyznával lásku starým filmům. Musím k nim přidat i staré detektivky. Jejich čtení nás taky vrací do té už zmizelé atmosféry. A navíc trénují logické myšlení. Které náš svět tak nějak pomalu opouští.
Jiří Strádal
Vyznání starým filmům
Dnes je to 80 let, co měl premiéru film Když Burian prášil. Jeden z těch, na které se mohu dívat pořád dokola. A každou scénu si užívám znova. Mám to tak ale se spoustou starých filmů a víc než o ty scény jde o jejich atmosféru.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
- Počet článků 100
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 773x