Vedro na padnutí a seděli jsme uvnitř tanku v kompletním gumovém protichemickém obleku, kterému jsme říkali důvěrně – atombordel. Po zádech nám stékaly potůčky potu, ale tanky T-55 tehdy ještě neměly klimatizaci ani účinné větrání. Podle rozkazu jsme nesměli mít otevřené průlezy a čekali jsme na rozkazy k vyražení na zteč. Na rozpálených pancířích tanku by bylo možné smažit volská oka, ale přežili jsme tehdy červencové plukovní cvičení v Boleticích na Šumavě ve zdraví. Ale to bylo před mnoha lety, kdy ještě existovala v Čechách základní povinná vojenská služba. Dnes si podobné zážitky dopřávají jen naši profesionální vojáci v Čechách, Afghanistánu nebo Iráku. Případně jezdí v tancích čeští fandové vojenské techniky i ve vedru, ale pochybuji o tom, že v protichemickém obleku a ochranné masce.
Léto v protichemickém obleku sado-masoCTK
Jak jsem málem uvařil tank
Na tankodromu se zvedala ve vedru velká oblaka prachu a tanky dojížděly na kontrolní stanoviště. Postupně jsme vylézali z tanků a hlásili nadřízenému důstojníkovi technické parametry po cvičné jízdě. Dýchavičný podplukovník přezdívaný Rajče si sundal brigadýrku a pod ní měl sytě rudou zapocenou pleš. V červencovém horku měla jeho hlava tmavě rudou barvu, a tak přezdívka seděla. Navíc byl malé postavy, a tak jsem dával hlášení nikoliv z očí do očí , ale směrem pod sebe dolů. Hlásil jsem :"Soudruhu podplukovníku desátník absolvent XY, teplota oleje 105°C, teplota vody 100°C". Zdola se ozvalo ječení: "Desátníkůůů to nenííí možnýýý. Už jste dneska pááátej, kdo uvaříííl tank." Zařval :"Zdrhejte to zchladit, nebo to budete hradit." A tak jsme utíkali zpátky zvýšit otáčky, aby se motor zchladil při stání na místě. Problém byl ale v obrovském množství jemného prachu, který zanesl chladiče. Proto docházelo k přehřívání motorů. A tak jsme měli v garážích večer co čistit.
Hra na babu s tanky
Večer se důstojníci mírně napili a plni elánu skočili do tanků a honili se na tankodromu. Doslova hráli na babu. Který tank měl babu, tak musel dohnat jiný tank až na dotyk. Jednomu z tanků se zadřel motor a nikdo škodu nehradil, protože se to stalo údajně při našem výcviku. Aby nebyla vykazována zvýšená spotřeba nafty za honičku, tak velitel tankového praporu nařídil vymontovat tachometry a natočit 50 kilometrů navíc. Rázem byla menší průměrná spotřeba pohonných látek. Film " Tankový prapor " je pravdivý až moc. Pokud to nebyla tragédie, tak byla většinou opravdu pořádná komedie.
Další humorné i smutné vzpomínky jindy nebo v souvisejících článcích pod dnešním blogem.
