Písnička - Dvě spálený srdce : Nagasaki, Hirošima

V bombardéru Boeing 29 -Superfortress letícím nad Hirošimou seděl 6.srpna 1945 také potomek českých rodičů ze Žďáru nad Sázavou – seržant Joe Stiborik. Z výšky 9600 m byla svržena s vysokou přesností první atomová bomba použitá ve válce. Po 43 sekunách pádu vybuchla bomba se jménem „Malý chlapec“ (Little Boy) ve výšce 580 metrů nad zemí v 8.15 místního času. Bomba vážící 4000 kg obsahovala jen 64 kg uranu 235. Výbušná síla bomby však odpovídala množství 15 000 tun TNT (trinitrotoluenu). Asi 150 metrů od epicentra výbuchu zůstal stát jeden z mála domů, který byl konstruován ze železobetonu, aby vydržel častá zemětřesení, která v Japonsku ohrožují města. Tentokrát ale nezničila 62 000 domů současně příroda, ale výbuch, jehož sílu zachytí i seizmografy. Celosvětově známý Gembaku dom (Atomový dóm), který byl v roce 1996 vybrán do seznamu světových památek  UNESCO – navrhl již roku 1913 v Japonsku žijící Čech.    

20 km vysoký oblak prachu nad Nagasaki 9.8.1945US Air Force

„Česká památka“  UNESCO v Japonsku  

Autorem projektu Hirošimského prefekturálního paláce pro podporu průmyslu byl český technik-architekt a absolvent UMPRUM v Praze Jan Letzel. Byl oblíbeným žákem profesora architektury Jana Kotěry. Narodil se roku 1880 v Náchodě v tehdejším Rakousku-Uhersku. Již roce 1904 odcestoval pracovat do Egypta. Po ukončení práce pro egyptského místokrále byl pozván v roce 1907 do japonské Jokohamy. Postupem času si zde získala důvěru jeho firma Letzel a Hora , která sídlila na Ginze hlavní třídě v Tokiu. Projektoval hotely, školy i nemocnice a v roce 1913 byla zahájena výstavba Hirošimského prefekturálního paláce pro výstavu produktů, který byl dokončen v dubnu a slavnostně otevřen 5.srpna 1915. Přesně po 30-ti letech a jednom dni byl dům známý jako krásný Průmyslový palác - silně poničen za účasti syna české rodiny z USA jedinou bombou. Zvláštní náhodné „setkání“ dvou Čechů.

Bohužel Jan Letzel zemřel brzy po návratu do Československa již v roce 1925 ve věku 45 let.

Známá japonská bohemistka Šimako Muraiová žijící v Hirošimě napsala scénické pásmo a trilogii „Jan Letzel - stavitel Atomového dómu“   http://www.radio.cz/cz/clanek/67509

Silný osobní zážitek v Hirošimě 

V roce 2001 jsme hostili v českých rodinách studenty a učitele z Japonska. Prohlédli si krásy Prahy, ale také smutné památky  na II.světovou válku v Lidicích a ghettu v Terezíně. V roce 2002 jsme odletěli v srpnu do Osaky a Hirošimy. V Hirošimě jsme se zúčastnili vzpomínkové mírové slavnosti  6.srpna, kdy v 8.15 ráno si připomínají návštěvníci z celého světa výbuch atomové bomby nad Hirošimou. Bylo zvláštní stát na místě, kde po výbuchu dosáhla teplota vzduchu 4000 °C a tlaková vlna o rychlosti 280 m/s otiskla lidská těla jako stíny do kamenných stěn domů a schodů. Bylo velmi zvláštní, že v Hirošimě se mírové slavnosti zúčastnili také Američané. Ale Japonci se k nim chovali přátelsky.  Asi to brali jako akt smíření. 

Ale při našem jiném setkání se na nás jeden starší muž díval dost nevraživě. Trochu mluvil lámavou angličtinou. Považoval nás za Američany. Když jsme uvedli, že jsme z České republiky, tak se usmál a řekl Caslavska a Hasek. Naše gymnastická olympijská vítězka z Tokia 1964 je tam velmi známá dodnes. Mysleli jsme, že zná hokejového brankáře Haška z olympijských her v japonském Naganu 1998, ale opravil nás, že se jedná o fotbalistu Ivana Haška, který hrál i trénoval v Japonsku. Zmínil se, že na blízkém fotbalovém hřišti se při úpravě trávníku nacházejí dodnes lidské kosti po atomovém bombardování v roce 1945. Jeho otec se pamatoval, že na hřiště byli sváženi mrtví z celého města a hromady těl byly vyšší než stojící lidé. Nebyla to hezká představa.

Naštěstí jsme měli hezký program s rodinami, u kterých jsme byli ubytováni. Na řece před atomovým dómem se v den výročí bombardování posílají večer po proudu lodičky se se svíčkami jako vzpomínka na mrtvé.Připomínalo mi to listopadový svátek "Dušičky" (Všech svatých) v Čechách. Ale další představa, že tito příjemní lidé by byli během jednoho okamžiku mrtví po výbuchu bomby byla velmi nepříjemná. Celý obřad se svíčkami a lampiony byl velmi dojemný.

Americké velení ušetřilo při plánování atomového bombardování bývalé hlavní město Kjóto, které je plné nádherných památek. Také jsme navštívili mnoho památek v Tokiu a okolí. Nicméně někteří Japonci mluvili v osobních rozhovorech o  Američanech jako o okupantech. Velení armády USA v Japonsku sídlí těsně vedle císařského paláce. Připomínalo mi to jen pocitově naši okupaci po 21.srpnu 1968. Ne rozsahem.

V českém filmu „Knoflíkáři“ jeden příběh o amerických letcích uvádí, že město Kokura nebylo bombardováno, protože tam bylo špatné počasí a nebylo možné ho zaměřit pro špatnou viditelnost plánovaných cílů. A tak došlo k bombardování záložního cíle v Nagasaki  9.srpna 1945 v 11.02 h. Bomba měla větší výbušnou sílu 21 000 tun TNT a název „Tlouštík“. Ztráty na životech v přístavním městě Nagasaki byly o něco menší než v Hirošimě, přestože bomba naplněná plutoniem 239 byla silnější. A tak japonský císař v poledne 15.srpna 1945 oznámil kapitulaci své země. Američané jinak plánovali v polovině srpna pokračování  atomových náletů, i když obohaceného uranu měli málo.

Doporučuji k přečtení knihu nositele Nobelovy ceny Richarda Feynmana s názvem "To nemyslíte vážně, pane profesore! " Píše zde také o vývoji atomové bomby.(Jinak pro mne jako důstojníka české armády v záloze je psychologicky velmi zajímavé být nyní součástí NATO, když při vojenské službě před 30-ti letynás učili jak poznávat a sestřelovat letadla NATO.) Čas mnoho změní. 

Velmi se těším, až bude do kin uveden film, který je zpracován podle skutečné  události z I .světové války. Tehdy se údajně němečtí a angličtí vojáci utkali ve fotbalovém utkání, které si dohodli mezi sebou při dlouhodobých bojích v zákopech. Znali se mezi sebou již jménem.(Jednu z hlavních rolí má hrát světoznámý britský fotbalista David Backham, který nyní hraje v USA.)

Nemůžete přece střílet na někoho, koho znáte jménem několik týdnů J Bohužel důstojníci fotbalové utkání přerušili a nutili vojáky k dalšímu boji. Jeden citát praví :“Ve válce se zabíjejí obyčejní lidé, kteří se neznají - kvůli lidem, kteří se znají“. Ano politici a diplomaté se usmívají a potřásají si rukama při jednáních, ale pak se na základě jejich rozhodnutí válčí a oni sedí v zázemí, když posílají ostatní na smrt. Také Japonci se usmívali, ale zaútočili na Pearl Harbor na Havaji. Zaseli vítr a sklidili atomovou bouři.

Český písničkář Karel Plíhal natočil krásnou písničku. Dvě spálený srdce: Nagasaki, Hirošima

Můžete si ji přehrát - http://www.zenax.cz/karel_plihal_nagasaki_hirosima_394.htm  čas 1:59