Volební průzkumy jsou populární. Volební průzkumy jsou hit. Volební průzkumy se na nás hrnou ze všech stran. Volebními průzkumy se kde kdo ohání...
Volební průzkumy jsou také předmětem manipulace s veřejností. Volební průzkum je zboží jako každé jiné. A když si ho jako politický subjekt objednám (koupím), dělám to proto, že od něj něco očekávám... V neposlední řadě jsou průzkumy docela dobrý byznys – a na to bychom neměli zapomínat! Zrovna tak bychom měli mít na paměti, že i v seriózních médiích může být velmi tenká hranice mezi vážně se tvářící zprávou a placenou inzercí...
Koneckonců, ‚Paroubkovy‘ průzkumy od STEMu budiž toho důkazem. Ne snad, že bych chtěla tvrdit, že by někdo tak vážený, jako Jiří Paroubek, manipuloval s průzkumy veřejného mínění. To by mne ve snu nenapadlo! Ale... skutečnost, že ty průzkumy vždy zázračně vycházejí přesně tak, jak je právě potřeba, je poněkud podivná... O to podivnější, že realita je nakonec docela jiná...
Nejen politici, ale hlavně média mají průzkumy v oblibě. Poskytují totiž prostor řadě podivných komentátorů všeho druhu, kteří dokáží vykouzlit nejrůznější zdůvodnění naprosto nereálných, imaginárních čísel, vzniklých ze vzorku několika desítek osob, sporného reprezentativního charakteru.
Manipulovat se dá dle libosti. Když v novinách dvakrát po sobě vyjde ‚nezávislý‘ průzkum oznamující, že lidovci mají 3 – 4%, ani deset Svobodů a deset vstupů Věry Luxové do politiky už KDU-ČSL nepomůže... A už mockrát mne napadlo, co by se asi tak stalo, kdyby v posledním průzkumu před volbami vyšla informace, že ČSSD a KSČM by vyhrály volby s 55% hlasů....
Když chce naopak někdo určité straně pomoci, není nic jednoduššího, než uveřejnit průzkum, v němž se daná strana přehoupne přes hranici pěti procent. Pro případ netřeba chodit daleko. V roce 2006 se stala zajímavá věc. V jednom průzkumu (pokud mne paměť neklame – Factum Invenio), se objevila informace, že tehdy neparlamentní Straně zelených se podařilo těsně překonat hranici pěti procent, potřebnou pro vstup do Sněmovny. A od zveřejnění tohoto průzkumu se začaly dít věci. S každým dalším průzkumem se SZ mírně zlepšovala a nakonec se jí skutečně podařilo se do Parlamentu dostat...
Na straně druhé ale mohou průzkumy i z favorita udělat absolutního loosera. Před slovenskými prezidentskými volbami v roce 2004, favorizovaly předvolební průzkumy dlouhodobě kandidáta Eduarda Kukana. U řady voličů tím vznikl dojem, že Kukan už má vítězství jisté. K volbám proto nešli a favorit Kukan nepostoupil ani do druhého kola volby. V něm se utkal Mečiar s Gašparovičem a Gašparovič vyhrál... A řada lidí se pak hodně divila.
Před pár hodinami se na serveru idnes.cz objevila informace, že volební sdružení Suverenita Jany Bobošíkové má podle průzkumu MEDIAN 11, 5% hlasů. Nutno dodat, že v žádném předešlém průzkumu se toto sdružení pětiprocentní hranici ani NEPŘIBLÍŽILO. A najednou 11,5%! Z nuly na sto za pár vteřin, to je výkon hodný kvalitního sportovního vozu. Bude to zítra 20 a pozítří 30%? Co způsobilo náhlý a nenadálý raketový start této dámy? Že by si snad voliči vzpomněli na její famózní projev, coby prezidentské kandidátky za KSČM?
Celý slavný průzkum MEDIANu vzbuzuje otázku: nejedná se o průzkum záměrně ovlivněný? A pokud ano, v čí prospěch? Má někdo zvláštní zájem na tom, aby se do Evropského parlamentu dostala právě Bobošíková? Má někdo zájem, ze všech neparlamentních subjektů, vyzdvihnout před volbami právě Suverenitu? A pokud ano, proč?
Na tyto otázky nechť si každý odpoví sám... Koneckonců, volby se blíží a pak uvidíme, jak moc se průzkumy mýlily tentokrát. I když je otázka, zda se placená inzerce vůbec může mýlit...
Nezbývá,než k volbám jít a volit stranu podle svého přesvědčení, bez ohledu na to, jak moc nebo naopak málo úspěchu jí průzkumy přisuzují. O tom přece volby jsou! Ať se pak nemusíme divit, jako se v roce 2004 divili na Slovensku...
