Nafackujte Británii aneb když se hatefree mění v hateful

V souvislosti s migrační vlnou do Evropy se začalo hodně hovořit o šíření nenávisti, xenofobii a nacionalismu.

Díky tomu začaly vznikat různé "hejtfrí" organizace, které měly veřejnost za její vlastní peníze přesvědčit o tom, že taková nenávist je moc špatná věc a v civilizované společnosti nemá co dělat. Jenže zřejmě není nenávist, jako nenávist. Očividně existují nejméně dva druhy nenávisti, z nichž jedna je zavrženíhodná a je třeba proti ní bojovat, zatímco druhá je správná a oprávněná. Poněkud selektivní pojetí, pravda! Ale jak jinak si vysvětlit, že ti, kteří ještě před nedávnem osočovali z nenávisti jiné, nyní dávají průchod nenávisti vlastní, nasměrované vůči Británii….?

Možná se to dalo tak trochu čekat. Referenda a v poslední době i svobodné demokratické volby, se netěší zrovna dvakrát velké oblibě špiček Evropské unie, ani intelektuálů a novinářů, kteří jim tuto eurochiméru pomáhají budovat. Dnes se na to hodně zapomíná, ale ostatně i sama myšlenka poválečné evropské integrace se zrodila na názoru, že lidem by už nikdy neměla být dána příležitost, aby si mohli znovu demokraticky zvolit nějakého druhého Hitlera nebo Mussoliniho. Stála na myšlence, že jedině osvícené elity vědí, co je pro (tupé) masy dobré, a že je jejich svatým posláním ochránit tyto masy před nimi samotnými, a to i proti jejich vůli. Vznosně se tomu říká elitářská demokracie. Ale je to trochu protimluv, protože se skutečnou demokracií nic společného nemá.

Už od doby kdy referendum ve Francii a Nizozemí pohřbilo takzvanou Evropskou ústavu a od doby prvního referenda o Lisabonské smlouvě v Irsku, se tento nástroj stal strašákem par excellence. Proto jsme také od našich i evropských kovaných „demokratů“ slyšeli názor, že David Cameron byl blázen, když se rozhodl dát Britům do ruky klacek v podobě dalšího všelidového hlasování. To ve čtvrtek skončilo výpraskem. A zajímavé na tom je, že naše „demokraty“ a intelektuály, kteří ještě před časem proti nenávisti vystupovali, to najednou nutí odkládat ušlechtilou masku a ukázat, že i oni jsou vlastně nenávisti plní – jen ne k imigrantům (což je ta špatná nenávist), ale k Britům (což je aktuálně nenávist správná). To, co se po Brexitu strhlo v politických a intelektuálních kruzích, není nic jiného, než proměna hatefree na hateful v přímém přenosu a ještě s nepochopitelně hloupou okázalostí.

Jsme svědky prohlášení, že s Brity je třeba nyní jednat tvrdě, a odchod jim pořádně osladit. Asi nejdále ve svých výlevech primitivní žlučovitosti zašel komentátor Hospodářských novin, Teodor Marjanovič. Ten ve svém aktuálním komentáři dokonce navrhuje, aby se Britům uštědřil pohlavek a aby se nechali ve své „svobodičce“ vykoupat. Jiní komentátoři (třeba hoši z Respektu) se zase kloní k tomu, aby EU využila situace k rozbití Velké Británie. Prostě: šlápli jste nám na naše evropské kuří oko, tak my se teď na revanš nebudeme bát šlápnout vám na to vaše skotské či irské. Oko za oko, zub za zub. A jak to souvisí s těmi vzletnými evropskými hodnotami a s proklamovaným nešířením nenávisti? Vůbec nijak, ale účel světí prostředky!

Ti samí lidé, kteří nám ještě nedávno říkali, že je špatné obracet negativní emoce vůči těm, kdo si z Asie a Afriky po milionech přicházejí pro náš životní standard zdarma, nyní sami vyvolávají negativní emoce proti zemi, s níž máme dlouholeté dobré vztahy a důležité ekonomické a politické vazby. Ti, kteří prohlašovali, že je špatné někoho odsuzovat kvůli odlišnému vyznání, nyní chtějí druhé pranýřovat za jejich (odlišnou) svobodnou volbu…

Štěstí, že už nežije mnoho českých letců, kteří odešli bojovat za svobodu, kterou tito intelektuálové tak demonstrativně pohrdají, do země, které chtějí současné mediální elity uštědřovat pár facek….