Letošní volby mají na svém kontě řadu zasloužených poražených a několik nezasloužených vítězů.
Mezi zaslouženými poraženými, kteří z těchto voleb vyšli zcela zdiskreditováni, je třeba na prvním místě uvést sociologické agentury a jejich slavné průzkumy veřejného mínění....
Průzkumy veřejného mínění jsou něčím, co mě, jakožto člověka s politologickým a sociologickým vzděláním, dlouhodobě dohánělo k nepříčetnosti. Dohánělo mě k nepříčetnosti, když se během jednoho týdne objevilo několik různých průzkumů – což je z praktického hlediska zcela zbytečné, neboť cílem průzkumu není přinést a komparovat imaginární cifry, ale vysledovat a interpretovat střednědobé trendy. Nedokázala jsem pochopit, že většina průzkumů se ani neobtěžuje uvést počet respondentů, s nimiž pracovala, či, že se neobtěžuje uvést statistickou odchylku. Nevýslovně mě štvalo, když se sociologické agentury tvářily, že jejich číslíčka - která získaly ze vzorku několika stovek respondentů - mají málem platnost přírodních zákonů. Přitom se ve volbách opakovaně ukazuje, že většina průzkumů nemá ani hodnotu papíru, na němž jsou napsané. A zrovna tak mě štvalo, že po zveřejnění každého průzkumu dostali prostor nejrůznější podivní političtí komentátoři a kvazipolitologové, kteří si díky komentování oněch imaginárních čísel užili svou televizní pětiminutovku slávy. A snad nejvíc ze všeho mě štvalo, jak sebou valná část veřejnosti nechá předvolebními průzkumy manipulovat – viz úspěch zelených ve volbách 2006.
Bohužel, se rozličné průzkumy veřejného mínění staly v poslední době módou. Těžko vysvětlíte pubertálnímu chlapci, že nosit čepici kšiltem dozadu a kalhoty s rozkrokem kdesi hluboko u kolen je nevkusné a hloupé. Těžko mu to vysvětlíte, protože takový chlapec si myslí, že je děsně IN a COOL. Médiím také nevysvětlíte, že zveřejňovat pět průzkumů do týdne je hloupá móda. Média si totiž i nadále budou myslet, že čím více průzkumů uvedou, tím víc budou IN a COOL.
Ovšem, jako každá móda – i ta průzkumová , něco stojí. A tak se z průzkumů stal výborný byznys, do kterého média (i politické strany) lijí nemalé peníze. Nebylo by, myslím, v této souvislosti úplně od věci, kdybychom se jako koncesionáři České televize začali pídit po tom, kolik že (nás) vlastně stály ony slavné „Moravcovy“ průzkumy, kterými nám Otázky VM ozvláštňovaly dobu předvolební. Že to nebyly žádné malé peníze, na to klidně vsadím svůj padesátník pro štěstí. A zrovna tak se vsadím, že na tuhle otázku z ČT žádnou odpověď nedostaneme…
Nelze se tedy divit tomu, že v době módy nejrůznějších průzkumů se někteří populisté rozhodou svézt se na této módní vlně a udělat si z rozličných šetření alfu a omegu svého politického rozhodování (Paroubek a radar, John a poplatky u lékaře…..).
Ovšem, kdo s čím zachází, tím také schází. A proto je dobře, že na průzkumy v těchto volbách nejvíce doplatila právě ČSSD, která se v průzkumech vyžívala v míře až nezdravé. Chlapci z Lidového domu by se tedy měli se vší vážností zamyslet nad tím, zda jim Paroubkova Delfská věštírna (agentura STEM), svými průzkumy spíš nepřipepřila, než aby jim přilepšila… A škodolibě se přiznám, že bych si docela přála být malou muškou na zdi, až pan Hartl půjde do Hybernské ulice na kobereček. Hádám, že pan Hartl bude mít sociálním demokratům co vysvětlovat. A hádám, že se mu to nebude vysvětlovat nijak jednoduše...
Právě proběhlé volby přinesly celou řadu změn. Kéž by přinesly i změnu ve vnímání předvolebních průzkumů, které já osobně považuji za největšího poraženého těchto voleb. Kéž by si každý člověk položil po přečtení průzkumu starou dobrou otázku „qui bono“. Kéž by politici pochopili, že samostatné rozhodování nemůže suplovat ani sebedokonalejší excelovská tabulka od CVVM. A kéž by si konečně přiznali, že průzkum veřejného mínění je relativně dobrý sluha, ale zatraceně špatný pán.
