Quo vadis, evropská civilizace?

Z evropských událostí posledních týdnů se nějak nemůžu vzpamatovat. Nevím, zda sním či bdím... A nevím, co si o tom všem mám myslet. Jsme vůbec ještě v civilizované Evropě?

Miluji Bretaň, její divokou a zároveň melanchonickou krásu omývanou ze čtyř pětin Atlantikem. A pohrávám si s myšlenkou - všechno prodat a v Bretani si koupit malý domeček na pobřeží....

Proč ne. Koupím domek, zabydlím se, najdu si práci... A po čase se mi začne zajídat... dejme tomu...  francouzská byrokracie. Co s tím?

Příklady táhnou, takže co třeba takhle: Požádám českou vládu, aby mě zachránila. Jsem přece česká občanka a má vlast mě tudíž nenechá úpět pod nespravedlivostí francouzských úřadů, které se mnou odmítají komunikovat česky. Vyšle české vojsko a to mě, a zároveň i celou Bretaň, osvobodí od francouzské nadvlády.

No to je nápad! Budu žít v milované Bretani a při tom v České republice! A navíc naše země konečně získá svoje moře, přístavy. Paráda! 

Ale má to jeden háček. Obávám se, že  - na rozdíl od Putina - mi tohle neprojde.

Připadá vám to přitažené za vlasy? Maličko ano - my i Francie jsme součástí NATO, nesousedíme spolu a poměr trpaslíka s obrem je - oproti Rusku a Ukrajině - obrácený.

Ale princip zůstává STEJNÝ! Bohužel.