Putování za českými rotundami 3

Znovu nedočkavě odhrnuji závěs ukrývající minulost a vydávám se za dalšími románskými rotundami. Obě leží nedaleko Prahy, i když každá z jiné strany. Naše dnešní putování začínáme na jihozápadě.

Rotunda Sv.Martina v Karlíku

Prvním cílem je rotunda Sv. Martina v Karlíku. Vede k ní pohodlná cesta z Dobřichovic. Je to příjemná procházka mezi poli. Nynější kostel Sv. Martina a Prokopa vidím už z daleka. Jaká změna oproti jiným rotundám, které vidět nejsou a pak z čista jasna vybafnou, až když jste v jejich těsné blízkosti. Pohled na tuhle rotudu mě provází skoro polovinu z 3,5km dlouhé trasy.

Některé nálezy napovídají, že lokalita byla osídlena již v době kamenné. A v době bronzové se v místech nynějšího hřbitova nacházelo pohřebiště. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1253.

Rotunda s lucernou a východní apsidou byla postavena pravděpodobně v 2.polovině 12.století za vlády Přemysla Otakara I. V roce 1767 došlo z iniciativy velmistra Křižovníků s červenou hvězdou k podstatnému rozšíření kostela, a to o chrámovou loď a věž na jižní straně. Kromě barokního slohu získal kostel zároveň i nový oltář a varhany.

Další větší opravy prodělal v letech 1807–1810, kdy byl mimo jiné přemalován oltář a na stropě zobrazil malíř Schlachter nebeskou klenbu.

V roce 1889 byl kostel kompletně přestaven. Chrámová loď byla přebudována v pseudorománském slohu a místo cibulovité věže postavena štíhlá jehlanovitá. Na věži byly umístěny dva zvony. Větší zasvěcený Sv. Janu a menší Sv. Prokopu. Poslední opravy byly provedeny v 70.letech 20.století.

Hřbitov obklopující rotundu byl během třicetileté války Švédy několikrát zpustošen a zůstala jen pobořená hřbitovní zeď. Po skončení války byl hřbitov postupně obnoven a upraven.

Dalším zastavením je rotunda Sv. Jiří v Hradešíně. Dle mapy vede od Úval turistická trasa. Nám se ji však nalézt nedaří a tak absolvujeme úmornou pouť po silnici II.třídy do Škvorce a pak klopýtáme brázdami po poli. Výsledek však za tu námahu stojí. Na malém vršku se vzrostlými stromy, obehnán vysokou zdí, stojí kostel. Neudržovaný a zchátralý, ale má své kouzlo. A tajemství. Vzbuzuje ve mě až posvátnou úctu.

Archeologické nálezy prozrazují osídlení již v mladší době kamenné a později i Kelty z období laténské kultury. V raném středověku zde na návrší vyrostlo slovanské hradiště.  Četné pověsti zasazují vznik hrádku Sedešína již do 8.století.

Patrně někdy na počátku 12.století byl zde vystavěn opevněný panský dvorec. Lze se domnívat, že jeho součástí se brzy stala i románská rotunda, která v té době pravděpodobně představovala jedinou zděnou stavbu. Kostelík sloužil potřebám nejen hradního pána, ale i obyvatel okolních vesnic.

Cca v polovině 13.století se centrem světské moci stal nově postavený hrad ve Škvorci. Od těch dob sloužil kostel Sv. Jiří výhradně farníkům, a to nejen jako svatostánek, ale vzhledem k jeho opevnění, plnil v časech válečného ohrožení i funkci ochrannou a obrannou.

V 70.letech 14.století došlo k zásadní přestavbě v gotickém slohu. Dvě ze tří původních okének byly zazděny v niky, třetí bylo zvětšeno. Z bývalého portálu zůstal jen náznak z kamenných překladů, jeho  část nyní zaujímá malé zamřížované okénko. Původní románská rotunda byla rozšířena o novou loď zhruba čtvercového půdorysu a podlouhlý presbytář. Tomuto rozšíření padla za oběť část apsidy.

Z interiéru slohově vyspělé gotiky se do dnešních dnů dochovala část vitráže s velmi vzácnou sklomalbou žehnající ruky v křížové svatozáři, která je uložena ve sbírkách Národního muzea v Praze.

Kolem roku 1421 během husitských bouří byla stržena fara a v květnu roku 1434 pobořena chrámová loď. Ve snaze zabezpečit kostel proti loupeživým nájezdům, vybudoval nový majite ve 2.polovině 15.století hradby se střílnami. Součástí opevnění byla na jižní straně brána se zvonicí, ve které byl zavěšen zvon Sv. Jakuba z roku 1494.

Další přístavba následovala v roce 1557, kdy byla k lodi napojena renesanční předsíň. Z roku 1568 pocházela renesanční kazatelna.

Během třicetileté války byl kostel těžce poničen. Před úplnou zkázkou jej zachránila až ve 30.letech 18.století Marie Terezie Savojská. Nechala důkladně opravit celý kostel a obnovit faru. Dala vystavět kapličku Sv. Jiří ve zdi s branou, kapličku Sv. Jana Nepomuckého pod kostelem a na severní straně hranolovitou zvonici, která nesla svého času současně 3 zvony. Mezi nimi byl i zmíněný zvon Sv. Jakuba, který se jako jediný dochoval.

Posledními zásahy do areálu kostela bylo zřízení kruchty v rotudě v roce 1888 a o 9 let pozdější necitlivá oprava středověké zdi, která vedla k nutnosti rozebrat celou vstupní bránu s kapličkou Sv. Jiří ve zdi. Na jejím místě byla postavena nová brána a vedle stojící staronová kazatelna. Tato sestává z pozůstatků staré hradešínské kazatelny z roku 1568, reliéfních desek z bývalé kazatelny kostela v Horkách z roku 1575 a paty sloupu pocházejícího dokonce ze 14.století.

Některé úseky prastarého opevnění se zazděnými střílnami se zachovaly do dnešních dní jako součást hřbitovní zdi. Brána je zamčená, a tak nakukuji přes zídku a s opojnou touhou po zakázaném ovoci se snažím zachytit Genia loci. Aspoň trošičku.

Rotundu opouštím s  nadějí a vírou, že se najdou dobré duše, které tento skvost padnout nenechají, nýbrž podnikou kroky k jeho záchraně.