Putování za českými rotundami 2

Opět podléhám volání dávných věků a pro naše dnešní putování si vybírám skutečný skvost románské architektury. Nejstarší dochovanou rotundu na našem území  opředenou četnými legendami. Už svatý Václav si ji prý oblíbil.

Vstupujeme do rotundy

Ano, jedná se o rotundu Sv. Petra a Pavla na Budči.

Přicházím od Zákolan. Opouštím obec ležící na úpatí ostrohu a náhle se ocitám - jako mimo čas a prostor. Pomalu stoupám do kopce a mám co dělat, abych nenašlapovala po špičkách. Mám pocit jakési slavnostní důležitosti. To místo ve mě probouzí až posvátnou úctu. Jako ve snách přicházím k dřevěné boudě, kde jsou k mání rozličné poučné publikace za ceny tak symbolické, že mi to k návratu do reality nemůže pomoci. Sympatický mladý průvodce mi nabízí své služby a já se zatajeným dechem vstupuji ...  do jiného světa.

Za vůbec nejstarší písemnou zmínku o Budči lze považovat staroslověnsky psanou První slovanskou legendu o Sv.Václavovi. Pochází z období kolem roku 940, tedy brzy po Václavově smrti. Praví se v ní, že jej jeho babička Ludmila nechala vyučit knihám slovanským a po té, co si dobře osvojil jejich smysl, odvedl jej Vratislav na Budeč, kde se začal učit knihám latinským.

I další legendy, staroslověnské i latinské,  poukazují na Václavovo studium na Budči. Popisují jej jakožto krásného chlapce jasné mysli toužícího po vzdělání. Když dosáhl věku 12 let, poslal jej tedy jeho otec Vratislav na hrad Budeč za ctihodným knězem proslulým svou vzdělaností a užívajícím jméno Učen (latinsky Ucenus). A že mladý Václav studoval zapáleně a úspěšně, již nejspíš netřeba zmiňovat.

Rozsáhlé archeologické výzkumy probíhající již od 19.století odhalily, že budečské hradiště bylo osídleno již v pozdní době bronzové. Nejstarší kamenné opevnění pochází z období knovízsko-štítarského asi z 9. - 8. století př.n.l. Jeho pozůstatky použili Slované, kteří se zde usadili někdy v 8.-9.století, pro výstavbu opevnění nového, moderního a typického pro tehdejší dobu.

Rotundu založil bratr Vratislavův kníže Spytihněv po roce 895. Původně byla zasvěcena pouze Sv. Petrovi, patrocinium Sv. Pavla pochází až někdy z 16.století.  Doba nástupu Spytihněva na knížecí stolec v roce 895 je významná i tím, že se český přemyslovský stát osamostatňuje. Vymaňuje se z nadvlády moravských knížat a přimyká se k Řeznu. Právě tento kostel symbolizuje novou orientaci, i když čerpá i z moravského dědictví reprezentovaného jeho otcem a předchůdcem knížetem Bořivojem.

V době svého vzniku sestávala rotunda z hlavní válcovité, lehce zploštělé, lodi a podkovovité apsidy na východní straně. Patrně na sklonku 11.století byla ze severní strany přistavěna další apsida, která byla ve druhé polovině 12.století nahrazena hranolovitou věží v románském slohu. V téže době došlo i k opevnění samotného kostela.

Součástí rotundy je i kazatelna z roku 1585. Z téže doby patrně pochází i přestavba východní apsidy na presbytář čtvercového půdorysu a přestavba oblouku mezi hlavní lodí a apsidou do pozdně gotického slohu. Původní podkovovitý půdorys apsidy je naznačen dlažbou. Podlaha bývalé apsidy je položena o něco výše než podlaha hlavní lodi. Na tomto schodku prý sedával Václav při svých studiích.

Posledním pohledem na mladého Václava se loučím - s průvodcem, rotundou i podmanivou atmosférou.