Putování za českými rotundami 7

Dnes se podíváme pod Blaník, kde byl kolem roku 1150 v budoucích Louňovicích  založen ženský premonstrátský klášter. Časem bohatl a rozšiřoval svou moc. V jeho okolí vznikaly vesnice, kvetl obchod, prosperovala řemesla... a jeho přičiněním byly postaveny i dvě románské rotundy.

Tou první je rotunda sv. Jana Křtitele v Pravoníně. Její vznik je datován kolem roku 1230. Podle pověsti byla postavena v lesích jako prostá kaple. V polovině století věnoval prý Přemysl Otakar II. kus hvozdu kolem kaple členu své družiny Pravonovi, aby jej osídlil. Nově vzniklá vesnice byla po svém zakladateli pojmenována Pravonín.

Rotunda má elipsovitý půdorys s východní apsidou. V roce 1350 byla na západní straně přistavěna dřevěná fara na kamenné podezdívce.

V roce 1567 vybudovali tehdejší majitelé Kekulové ze Stradonic tvrz, kterou situovali pár desítek metrů severovýchodním směrem. Roku 1580 obnovili již značně zchátralý pravonínský kostel. Nechali dozdít apsidu do výše lodi, zaplnit zálomy mezi apsidou a lodí a nově zastřešit. Roku 1618 vypukla válka a v roce 1640 mor. Dne 24.února 1645 vydrancovali Pravonín Švédové.

Roku 1709 přinesl nový majitel panství hrabě Jan Ignác Caretto do Pravonína obraz Panny Marie, ke kterému se konaly poutě a kostel tak přestal kapacitně stačit. Hrabě tedy nechal vybudovat na severní straně sakristii a nad ní tribunu pro vrchnost. Na západní straně nechal prorazit otvor pro chrámový sinec, který byl dostavěn a osazen lavicemi až v roce 1793.

Mezitím byla tvrz v roce 1750 přestavěna na barokní zámek.

V roce 1808 byla rotunda obohacena o kruchtu a varhany věnované zámeckým pánem Janem Pachtou z Rájova. V roce 1840 byl kostel dále rozšířen, v roce 1934 pak byly opraveny krovy, položena nová došková střecha, báň byla pobita měděným plechem a obnovena omítka. Ta pak byla později znovu odstraněna a střecha byla pokryta pro změnu šindelem.

K rotundě přijíždíme úhlednou dlouhou návsí s pečlivě udržovanou kaštanovou alejí. Za ní nás přivítá starý hřbitov částečně obklopený stoletými lipami. A uprostřed vší té poklidné a uklizené nádhery se skví impozantní stavba. Rotunda. I přes četné dostavby a přestavby je znát, že je to rotunda. A je evidentní, že i ta původní stavba byla hodně vysoká. Její majestát vzbuzuje obdiv a úctu a přitom působí uklidňujícím dojmem. Ideální místo k rozjímání. Cítím se tu hezky. Škoda jen chátrajícího zámku...

Načerpáme klid a odcházíme v míru.

Naším dalším dnešním zastavením je rotunda sv. Václava v Libouni. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352.

Rotunda byla založena patrně ve 2.polovině 12.století, i když dostupné prameny se v dataci rozcházejí. Uvádějí rozpětí od první poloviny 12.století až do poloviny 13.století. Ve 14.století se rotunda stala farním kostelem, ale během husitských válek fara zanikla.

Stavbu tvoří válcovitá loď s východní apsidou a západní hranolovitou věží. Apsida kostela je konchovitě sklenutá, loď má strop rovný. Téměř polovinu lodi zaujímá dřevěná kruchta spočívající na trámoví a přístupná z lodi schodištěm. Není jisté, zda byla věž postavena současně s rotundou, její zdivo je však provázáno. Věž má tři patra a vstupuje se do ní schodištěm z jižní strany. Ve věži visí tři zvony z let 1467, 1501 a 1558. K severnímu boku apsidy byla později přistavena malá sakristie.

Velmi vzácnou památkou jsou z části odkryté původní fresky z poloviny 14.století. Zde zvěčněná sv. Barbora jako havířská patronka odkazuje k původnímu záměru vybudovat kostel roudenských havířů.

Hlavní oltář pochází z roku 1696. Je na něm vyobrazen sv.Václav stojící mezi anděli. Horní menší obraz znázorňuje Pannu Marii a sv.Josefa vedoucí Ježíška. Po stranách spodního obrazu stojí na konzolách sošky sv. Františka Serafinského a sv. Barbory.

V horní části oblouku apsidy se nachází břevno s nápisem a malovanými figurami z výjevu ukřižování – kříž s tělem Ježíše a po stranách Panna Marie a sv. Jan.

Boční oltáře z roku 1785 znázorňují zbičovaného Ježíše Krista a sv. Antonína Paduánského.

Před kostelem pod 2 lipami stojí kamenná socha sv.Jana Nepomuckého z roku 1728.

Obyvatelé Libouně si svého skvostu považují a provádějí celou řadu oprav svépomocí – v letech 1907-8 výmalba a vydláždění kostelíka šamotkami, v roce 1947 výměna krovu se složitou rekonstrukcí vazby a v roce 1976 nová vazba, prejzy, omítka a výměna schodů na věž kostela.

V roce 1995 začal rozsáhlý průzkum vnitřního zdiva a omítek včetně odkrývání vzácných fresek. Později byla restaurována kazatelna a vchod do rotundy. V roce 2011 došlo k rozsáhlé rekonstrukci zdiva, střechy, zvoničky a všech dveří. Stejně tak byla zrenovována márnice a hřbitovní zeď včetně vchodu na hřbitov. Při opravě vnějšího pláště rotundy byla objevena 3 původní románská okénka.

V Libouňské tvrzi nějaký čas údajně pobýval Ondřej Roháč z Dubé a jeho bratr Beneš řečený Libun. Dle některých pramenů se zde kolem roku 1374 narodil i jeho syn, Jan Roháč z Dubé.

Během husitských válek byl vypálen nejprve Louňovický klášter a posléze i tvrz v Libouni. Rotunda však zůstala ušetřena, protože se zde prý konala druhá svatba Jana Žižky z Trocnova. Podle některých hypotéz byl husitský vojevůdce s Janem Roháčem z Dubé dokonce v příbuzenském vztahu. V polovině 17.století byl na místě středověké tvrze postaven zámeček, který se částečně dochoval až do dnešních dní.

Na lehce vyvýšeném místě, uprostřed maličkého hřbitova obehnaného nízkou zídkou, stojí malý kostelík. Každý detail dává tušit, že je ten nádherný ostrůvek opečovávaný s láskou a úctou.

Fresky jsou vyvedeny poněkud neuměle, a přece mě ty kresby, jejich opravdovost, vřelá upřímnost a víra hluboce dojímají. Postávám v tom nevelikém útulném prostoru, přecházím mezi jednotlivými malůvkami a hledám sebemenší záminku, abych se mohla zdržet o něco déle. Alespoň ještě chvíli.

Tak strašně moc se mi odsud nechce.