Putování za českými rotundami 4

Hledaje novou a úrodnou zemi pro svůj rod, vystoupal charvátský kníže Čech na neznámou horu a uchvácen pohledem, který se mu naskytl, pronesl onu památnou větu: "Toť je ta země, o které jsem vám častokráte pravil a do ní uvésti slíbil. Země vám zaslíbená, mlékem a strdím oplývající..."

V rotundě Sv.Jiří a Sv. Vojtěcha na Řípu

Ano, řeč bude o rotundě Sv. Jiří a Sv. Vojtěcha na Řípu. Název hory je ozvozen od pradávného slova Zřip užívaného již v době bronzové a znamenající prostě Horu. Má se za to, že tento nevysoký kopec dosahující necelý 461metr n.v. nebyl jen mytickým či sakrárním středem země české, ale v době jejího osídlení v 6.-8.století dokonce i středem fyzickým, odkud bylo možno dohlédnout až na hranice našeho území. Zde se nabízí citace Dušana Třeštíka: „Jen ten, kdo viděl holou čedičovou kupoli Řípu, ten, kdo odtud pozoroval rovnoměrně vzdálené řetězce hor vytvářející dojem ohraničenosti a uzavřenosti země, jakoby visící vysoko ve vzduchu, na který poukazoval již Kosmas, pochopí, co to znamenalo. Říp nebyl obyčejná hora...“

Rotundu nechal v 10.století vystavět kníže Boleslav I. Již tato původní stavba byla s největší pravděpodobností zasvěcena Sv. Jiří, oblíbenému patronovi těch časů. Věž byla přistavěna patrně až při stavebních úpravách v roce 1126 po vítězné bitvě knížete Soběslava I. nad císařem římským Lotharem III.

Na počátku všeho byl Soběslavův nesouhlas s volbou císaře a podřízením českých zemí. Zárověň však musel řešit nároky Oty Olomouckého na český trůn. Ota nakonec přesvědčil Lothara k vyhlášení války Soběslavovi. Společně se počátkem února 1126 přesunuli ke Krušným horám, kde je 16.2. zaskočila nenadálá obleva a k velké radosti Soběslavově začala nikým nezvaná vojska bloudit.

Kníže Soběslav I. připevnil na kopí Sv. Václava praporec Sv. Vojtěcha a tím zajistil svému vojsku ochranu dvou nejvýznačnějších českých patronů. Uprostřed bitvy dne 18.2.1126 se zjevil českým bojovníkům sám Sv. Václav a nepřátelské armády byly záhy zcela zdecimovány.

Možná je to ostudné, ale na Řípu jsem dosud nikdy nebyla. Měla jsem jej v úctě jako dějiště našich nejstarších legend, ale … nějak mi pořád nevycházelo sem zavítat. A tak na horu vyrážím dychtivě, plna očekávání, dnes. Možná až moc velkých očekávání.

Konečně doklopýtám na vrchol a otevírá se mi pohled na rotundu. Je vystavěna z opukových kvádříků. S východní polokruhovou apsidou a západní válcovitou věží. V současné době je omítnutá. Podle mého názoru by jí lépe slušela obnažená opuka, ale i takhle je nádherná. Majestátná, malebná, roztomile baculatá a se střechou pokrytou cementovými deskami vypadá jako z pohádky...

Ale něco mi tu chybí. Postrádám kouzlo. Možná ho má, pouze já ho nevidím. Možná jsou to má přehnaná očekávání. Možná jsme jen k sobě nenašli cestu, nesešli se v čase....

Možná.

Možná příště.