Je pošmourné ráno. Nemůžu se přinutit vstát. Dochází mi, že jsem své síly skutečně přecenila. Měla jsem tu cestu odložit... Nu což, jsem tady na návštěvě, přece nestrávím celý den v posteli. V domě už jsou všichni na nohou. "Vymyslela jsem skvělý výlet. Stuttgart už znáš, tak vyrazíme kousek za město", přivítá mě Maruška. Tak tedy vzhůru na Ludwigsburg!
U památníku krajanům z Nového jičína
Ludwigsburg, město s více než 90 tisíci obyvateli, se nachází cca 12 km severně od Stuttgartu a stejně jako on leží na řece Neckar. Začátkem 19.století zde Eberhard Ludwig, vévoda Wurtemberský, nechal postavit barokní zámek, který je největší v celém Německu. Dokonce se opakovaně stal královským sídlem, protože panovníkům vyhovoval více než Stuttgart. Navíc se dozvídám o zajímavém spojení s jiným zdejším zámkem. My si jej však necháme na později.
Začínáme v parčíku, kde jsou kašna a památník věnované krajanům odsunutým po válce z Nového Jičína na Moravě. A odtud už se přesouváme na výstavu Svět z písku. Projdeme brankou a náhle se ocitáme mezi stovkami tun písku nejrůznějších tvarů - více či méně dokonalých. Nejvíc mě zaujmou velké hlavy se skvěle vypracovanou mimikou. Každá znázorňuje jinou emoci. Klobouk dolů! Mezi vší tou nádherou jsou jezírka s vodotrysky a malé ostrůvky se slunečníky a plážovými lehátky. Ne že by zrovna dnešní počasí vybízelo k poležení na sluníčku - poprchává a je pěkná zima - ale je to skvělý nápad.
Mezi návštěvníky se pohybuje několi umělců-údržbářů, kteří sochy za chodu opečovávají, aby krásné a svěží vydržely co nejdéle. Atmosféru dokresluje kytarista tóny ve španělském rytmu a dílna, kde si může každý zájemce vysochat své vlastní umělecké dílko. Všechny stoly jsou obsazeny převážně dětmi, které se činí vydatně povzbuzované rodiči a prarodiči. Ale najde se i pár dospělých odvážlivců, které ještě neopustila dětská hravost.
Z obřího pískoviště zamíříme do zámeckého areálu. Na první pohled mě uchvátí ty prostory, které jsou vskutku velkorysé. A množství soch a nádvoří. A to ještě netuším, že se tady dá toulat celé dny, aniž by si člověk všechno prohlédl. Nekonečné parky a zahrady. Ideální místo pro pikniky. Pro páry, pro rodiny s dětmi. Ano, děti se tady skutešně vyřádí, protože je tu i pohádkový svět. Je v něm spousta chaloupek a v každé z nich se odehrává jiná pohádka. Odehrávají se tu výjevy jednotlivých obrazů děje a po zmáčknutí příslušného tlačítka nebo páčky se ozve hlas, který tu kterou pohádku vypráví. Ale nejdřív musíte ten spouštěcí mechasmus najít. Bývá dosti důmyslně ukryt.
A kousek dál je miniaturní železnice. Taky vozí děti, jako ta u nás, ale tahle má dlouhou a nephlednou trasu s mnoha zatáčkami, podjezdy a odlehlým zákoutími... Ale hlavně ta lokomotiva, ta nemá chybu! Je to nádherná zmenšenina historických kousků. A jak tak sleduju ty dva techniky, jak se o jednu odstavenou mašinku starají, je na nich hodně znát, že je ta práce baví. Prostě si hrají jak malí kluci.
Je tu krásně. Mé neposedné vnučce by se tu rozhodně líbilo. Jednou se sem s ní vrátím... Ale dneska už vážně nemůžu. Potřebuju si sednout. Kde je nejbližší lavička?
