Měla jsem radost. Radost, že z letošních voleb konečně vzejde vláda dostatečně silná, aby mohla prosadit tolik potřebné reformy. A věřila jsem ve zdravý rozum.Proto hladově hltám informace o postupujících jednání budoucí koalice a jejím rýsujícím se programu.
Ve středu večer mě ale veškeré nadšení přešlo. V článku Josefa Kopeckého z iDnes jsem se dočetla – cituji: „Kandidát na ministra zdravotnictví Leoš Heger z TOP 09 prosadil nápad, aby si lidé připláceli, pokud obejdou praktického lékaře a půjdou rovnou ke specialistovi. O kolik v takovém případě pacient zaplatí více, ale lídři vznikající koalice nerozhodli. To se podle Nečase bude teprve řešit.“
TO SNAD NE!
To znamená, že když třeba budu mít úraz, tak nemůžu rovnou na chirurgii, kde mají potřebné vybavení, aby mé zranění mohli sešít, zrentgenovat, zafixovat… Napřed se budu muset trmácet k praktickému lékaři, kde vysedím či vystojím 1 – 2hodinovou frontu, aby mě tento vyslechl, důležitě pokýval hlavou a vypsal mi lejstro na chirurgii. A já pak znovu pocestuji a budu se těšit, že mne na chirurgii konečně ošetří. Není to zbytečná ztráta času? Nehledě na to, že během těch 2 hodin strávených v čekárně mezi prskajícími pacienty můžu snadno lapit nějakého vira.
Anebo co taková alergická rýma. Za současných podmínek zajdu na ORL, kde mě vyšetří a ošetří a můžu spokojeně pelášit domů. To budu vážně pokaždé muset absolvovat Odysseu přes praktického lékaře?
PROČ?
Abych znovu zaplatila regulační poplatek? Proti poplatkům v podstatě nic nenamítám, osvědčily se. Ale jak si tak matně vzpomínám:
NEMĚLY NÁHODOU POPLATKY REGULOVAT NADPOČETNÉ NÁVŠTĚVY U LÉKAŘE???
Když budu obíhat to povinné kolečko, není to pak kontraproduktivní?
Na závěr si vypůjčím slova písně, kterou svého času zpíval Petr Spálený:
„Kam jsme došli? Kdo to ví? Kdopak z vás mi odpoví?“
Nu kam – tipla bych si, že do Kocourkova.
