Kde končí demokracie?

Počátkem ledna letošního roku se v naší zemi konala historicky první přímá volba prezidenta republiky. Jejím výsledkem jsem byla - mírně řečeno - značně rozčarovaná. Ale pak jsem si řekla, že já mám svědomí čisté. Moje volba to nebyla a tak tu ostudu nějak ty čtyří roky vydržím. Uběhlo několik měsíců a já se nestačím divit.

Nikdy jsem nepatřila k voličům České strany sociálně demokratické. Stejně tak jsem se nikdy nestarala o dění uvnitř strany. Co se tam však děje v posledních dnech mě nenechává a ani nemůže nechat chladnou. Puč v přímém přenosu pod taktovkou hlavy státu. To přece nemůže být pravda! Mám pocit, že je to jen děsivý sen, ze kterého se musím každou chvíli probudit.

Nejsem voličem ČSSD, ale Bohuslavu Sobotkovi v tuto chvíli fandím. Představuje pro mě poslední překážku v uskutečňování absolutistických choutek Miloše Zemana. Když se podvolí, naše budoucí vláda bude nejspíš jen Zemanovým pimprlovým divadlem.

Nepřestávají mě šokovat nekalé praktiky našeho "pana prezidenta". Jeho nebetyčná arogance a opojení vlastní inteligencí a vzrůstající mocí.  Jaké nás ještě čeká překvapení? Kam až je schopen zajít? Kde jsou hranice demokracie? Copak není v našem právním státě legální způsob, jak Zemana zastavit?

Pokud ne, tak je cosi shnilého ve státě Českém.