Dobrodružná výprava na Horu Říp

Už dlouho jsme s naší "dívčí" partou nevyrazily na žádný výlet. Vlastně se nám ještě nikdy nepodařilo, abychom se na nějaké mimopražské akci sešly všechny společně. Pokaždé některá z nás chyběla. Ale jak se zdá, teď si to vynahradíme.  Dohodnutý termín se hodí všem. A že je to hodně náročné v pěti se sjednotit  na datu! Kam ale vyrazíme, aby se to líbilo každé z nás? Potřebuji nafotit rotundu... Tak co třeba na Říp?

Roudnice n/Labem - Zámek

Nápad projde bez připomínek, dokonce by se dalo říci že s nadšením. Jede se tedy na Říp. Z Roudnice nad Labem je to pěšky po červené  jen 7km, takže těm z nás, které pracují, stačí vzít si půl dne dovolené. Sraz máme ve 12,30 na hlavním nádraží. Před 14.hodinou budeme v Roudnici  a s malou rezervou cca v 15,30 na Řípu. Tam chvíli pobudeme a můžeme volným krokem vyrazit k domovu. Okolo 20.hodiny můžeme být v Praze. Bude to skvělý výlet! Trochu komplikovanější je to pro Štěpánku. Před nedávnem se odstěhovala z Prahy, takže pro ni bude ten výlet  celodenní. Ale je ochotná vyrazit ráno autobusem do Prahy.

Do práce dorazím s baťůžkem, foťákem a jaksepatří natěšená. Práce mi jde krásně od ruky a když jsem v nejlepším, před 10.hodinou se ozve mobil. Á Štěpánka! Asi si chce zpříjemnit dlouhou cestu autobusem. V dobré náladě přijmu hovor. "Máco, já ten autobus do Prahy nestihla. Ujel mi před nosem." Cože? Krve by se ve mě nedořezal. Holka, kdy ty se naučíš chodit včas? Konečně jsme mohly někam jet všechny společně a teď tohle. To je k vzteku! Co teď budeme dělat? Výlet odložit? Ale kdy nám to zase takhle hezky vyjde? Jet bez Štěpky? To by nebylo ono. Jet o něco později? Už takhle jedeme pozdě.

"A v kolik Ti jede další? Za hodinu?" Hm, přece nebudeme čekat na Štěpku hodinu na nádraží. Zuzka, která je taky přespolní, už je na cestě. Za chvíli volá znovu. "Něco mě napadlo. Můžu to vzít přes Mělník. Půjdete přes Krabčice? Tak zhruba v půl čtvrtý tam vystoupím z busu." Tak to by šlo. Je to sice zdržení, tou dobou jsem počítala, že už budeme na Řípu, ale počkáme někde v přírodě a to by mohlo být prima.

Je krátce po půl jedné. Na nádraží se potkám s Majdou a Zuzkou. Kde se zasekla Marťa? Zkontroluji displej mobilního telefonu. Objeví se SMS: "Nestiham, zpozdim se o 10minut." Ale to už nám to pojede! Abychom nakonec jely i bez ní! Bezděky si vzpomenu na písničku "Deset malých černoušků". Vyrazíme koupit lístky, snad to stihne.

Klaplo to. Všechny čtyři sedíme v vlaku. Dokonce máme kupé samy pro sebe. Cesta příjemně ubíhá. Dlouho jsme se neviděly a tak si to užíváme. Plánujeme jak si poradíme se Štěpánčiným zpožděním, když tu se ozve Zuzka: "Holky, ale já budu muset vyrazit na zpáteční cestu už před čtvrtou hodinou. Musím na oslavu." A jéje, takhle nestihneš dojít na Říp... A nemůžeš na tu oslavu přijít o něco později? "To fakt nemůžu, ta oslava je totiž moje." Uf, nějak se nám to komplikuje. Copak musela být ta oslava zrovna dneska? Vypadá to, že Zuzka, stejně jako já, počítala s tím, že v 15,30 budeme na Řípu. Ale co teď s tím?

Před 13.hodinou dorazíme na Roudnické náměstí.  Kdybychom teď vyrazili po červené do Krabčic, jsme tam cca za hodinu. V tom případě budeme na Štěpánku čekat minimálně 2 hodiny. Čekání bychom si mohly zpříjemnit v nějaké hospůdce, ale nemůžeme se spolehnout, že by v Krabčicích nějaká byla. Anebo tam možná je, ale zrovna dneska může mít zavřeno. To nebudeme riskovat a raději si zajdeme do cukrárny tady v Roudnici. 

Po příjemně strávené hodince vyrážíme.Ještě v Roudnici se nám značka ztratí. Asi jsme se zapovídaly a přestaly dávat pozor na cestu. Ano, tady je to, už pokračujeme správně. Jdeme dál a dál, oči na šťopkách, ale kousek za městem, ... už se zase nějak dlouho neobjevila značka. Marťa se uvolí přeptat se na cestu. Prý nejsme první. Značku bychom hledaly marně, odbočka prý je zarostlá. Hm, tak proč s tím někdo něco neudělá, když se tu všichni pořád ztrácejí?

V 15,45 jsme v Krabčicích. Zjišťuji, že hospodu tu mají. Klidně jsme na Štěpánku mohli počkat tady. Zrovna přijíždí autobusem. Tak tohle nám klaplo dokonale. Aspoň něco. Pár pár slov na přivítanou a už je tu rozloučení. Ta společná půlhodinka byla tak krátká. Zuzka se vrací do Roudnice a my ostatní pokračujeme v cestě. Teď už jen projdeme vesničkou Rovné a pak už nás čeká jen samé stoupání. Uvidíme, nakolik se mi zlepšila fyzička.

Je krátce před 17.hodinou. Pomalu stoupáme. To stromořadí nemá konce. A pořád potkáváme výletníky, kteří se z poutního místa vracejí. Nahoru nešlape kromě nás živá duše. Je to divný pocit. Nepatřičný. Jdeme proti proudu. Teď začíná pořádný stoupák. A pořád protí nám proudí davy lidí. Už nějak nemůžu. Pořád ještě nejsem úplně v pořádku. Je mi sice lépe než před čtvrt rokem, ale pořád to není ono. A to za 10 dní odjíždím do Bretaně. Snad to zvládnu.

Teď se ale musím dostat nahoru na kopec. Co nejrychleji. Poslední prohlídka rotundy je v 18,00. To nemůžem stihnout! Už nemůžu, ale přidávám do kroku. Funím jako sentinel. Obličej se mi zbarvuje do temně rudé barvy. Jsme tady. Mám pocit, že se o mě pokouší infarkt. Musím si sednout. Marťa jde koupit vstupenky. Chtělo by to pivo, ale vypadá to, že mám smůlu. Občerstvení zrovna zavřelo.

Prohlídku s výkladem v pohodě stihneme. Pár fotek a cesta dolů. Tentokrát to vezmeme přes Ctiněves. V 19,57 nám odtamtud jede vlak. Cestou dolů na mě dolehnou plnou vahou slova z internetového průvodce: "...pořádný krpál, takže jste-li slabší v kolenou, Říp raději obejděte..." Ano, jsem slabší, sice jen v jednom koleni, se kterým se neúspěšně léčím už od prosince, ale i tak si cestu dolů náležitě užívám. 

Ve Ctiněvsi jsme za 3/4 hodiny. Jen jedny koleje, jedna osamělá budka. Člověk má alespoň jistotu, z kterého nástupiště mu to jede. Ovšem nám to pojede až za více než hodinu. Zatím se posilníme v místní hospůdce. Po tom náročném výstupu si to zasloužíme. 

Přijíždí maličký motoráček. V jediném vagónu jsme jedinými cestujícími a tak chvíli trvá, než pochopíme, že se průvodčího nedočkáme. Jízdenky prodává sám strojvedoucí. Ve Vraňanech přestup do Prahy. Ve 22hodin jsem doma.

Bylo  náročné, ale stálo to za to. Kdo ví, kdy se nám zase poštěstí někam vyrazit společně?