Bretaň a Normandie 4 - Zaskočená v St. Malo

Nacházím zastávku v Dinardu. Jsem tu zbytečně brzo. Nejraději bych se vydala pěšky na tu další, ale nemám ponětí, kudy autobus pojede, a tak raději počkám. Konečně přijíždí. Kupuji jízdenku do St. Malo. "Zpáteční prosím". Nejprve mě zarazí cena. Myslím, že zhruba tolik jsem platila včera za jednosměrnou jízdenku. Anebo ne? Začnu ji studovat. Ale tohle vypadá taky na jednosměrnou! 

Katedrála St. Vincent v St. Malo

Prosím vás, copak to není zpáteční jízdenka? "Samozřejmě že ne, ta je jen na cestu tam." Tak proč já se snažím říkat si o zpáteční?

Jedu až na konečnou. V turistické kanceláři požádám o plán města. Zdá se, že jsem dnes podcenila počasí a tak se přeptám i na předpověď. Odpoledne bude 22st., oblačno. Hm, to by mě zajímalo kolik je teď. Jsem pěkně promrzlá. A když k tomu připočtu ten ledový vítr...

Jak to tak vypadá, dnes se asi moc nezahřeju. Nedá se nic dělat, musím do restaurace na snídani. Ať to stojí, co to stojí! Lepší než umrznout. Příjemně si popovídám se servírkou a jedním cizincem, kterému Bretaň natolik učarovala, že se tu usadil. A královsky se nasnídám. Dostanu i bretaňskou specialitu, kterou jsem do teď neznala. Croqueline se připravuje podle jakéhosi poměrně nedávno znovunalezeného středověkého receptu. Ale já si to hodně křupavé "cosi" příště asi nechám ujít. 

Zajímá mě především staré Saint Malo ležící na skalnatém ostrůvku připoutném k pevnině úzkou šíjí a třemi silnicemi. Dle pověstí získalo město své jméno podle jistého Angličana z hrabství Gwent, který  zemřel v roce 627. Jmenoval se Mac Law. Později  bylo bylo kolem města vybudováno mohutné opevnění podle návrhu vojenského architekta Vaubana z roku 1689. V 17.století se město stalo nedobytnou baštou četných korzárů. Během bojů 2.světové války bylo historicé centrum kompletně zničeno, ale odhodlaní obyvatelé je na trostách znovu vystavěli v původní kráse. Dnešní Saint Malo se rozkládá především na pevnině a žije v něm téměř 50 tisíc obyvatel.

Příjemně zahřátá snídaní se rozhodnu pro cestu kolem pláže. Podél nábřeží jsou všude kůly. Písčitou pláž omývají něžné vlnky. Nechám se zlákat. Seběhnu po schodech dolů a zamířím k moři. Brouzdám zpěněnou vodou, která krok po kroku postupuje stále blíž k nábřeží. Zdá se mi to nebo voda skutečně stoupá? Vlny už omývají nábřežní zeď. Zaskočil mě příliv.

Začínám mít nepříjemný pocit. Na mysli mi vyvstanou vzpomínky na zrádnost přílivu, o kterém jsem četla. Přidávám do kroku. Každou chvílí bych měla narazit na další schodiště. Přede mnou už to vře. Příboj naráží do sloupoví i do nábřeží a další schody jsou v nedohlednu. Snažím se držet za sloupy, ale nevidím kam šlapu. Voda je zkalená pískem a je už pořádně vysoko. Šaty mám vykasané až ke krku. Ne, to nebudu riskovat. Raději se obrátím a uháním k poslednímu schodišti, které jsem minula. Uf! Jsem v bezpečí. Nikdy by mě nenapadlo, že budu muset prchat před přílivem.

Mířím na hradby. Jsou obrovské a nekonečné. Pod pevností jsou malebné pláže. A v moři celkem daleko od břehu vidím trčet z vody jakési kovové schodiště. Ale ... to je skokanská věž! V těch místech je totiž bazén, který teď zrovna není vidět. Při odlivu klesne hladina moře o 15 metrů (na výšku) a bazén je pak jediným místem, kde se dá plavat.

Pohled na nádherně tyrkysově modrou hladinu láká. Možná bych si mohla udělat přestávku a jít si zaplavat. Ale takové horko mi zas není. Nahoře na hradbách fouká ledový vítr. Jsem prokřehlá. Dole na pláži bych se možná zahřála... ale ne, nechám si zajít chuť. Dokončím vyhlídkovou trasu a vydám se do centra nasát atmosféru  a koupit nějaké dárky. V samém centu nacházím velkolepou katedrálu St. Vincent.

Do odjezdu autobusu mám ještě chvíli čas a tak se rozhodnu jít pěšky až k nádraží. Nekonečná cesta průmyslovou zónou. Posezení v kavárničce by bylo rozhodně příjemnější.

V Dinardu vyhledám lékárnu. Mokvající loket vyžaduje pořádnou desinfekci. Pokračuji podél pobřeží a s překvapením zjišťuji, že i Dinard má svůj bazén pro dobu odlivu.

V kempu chvíli bojuji s myšlenkou na večerní koupel v moři, ale nakonec to nechám na zítra. Dnes jsem uondaná, vymrzlá a vyfoukaná ze St. Malo. Tak dobrou noc.