Ačkoliv se řadím spíše k odpůrcům kněze Tomáše Halíka, v jedné věci s ním souhlasím. Souhlasím s ním, že tzv. ateismus je dán především nevzdělaností.
Halík v jednom ze svých článků píše:
"Když mně někdo řekne, že je atheista, tak mu povím: "Dobře, ale řekni mi, jak vypadá ten Bůh, kterého odmítáš?" Protože když někdo něco odmítá, neguje, musí o tom mít nějakou představu. Když mi ji vylíčí, řeknu: "Zaplať Pán Bůh, že v takového Boha nevěříš. V takového Boha nevěřím ani já. Bylo by moc smutné, kdybys v takového Boha věřil."Často to, co lidé nazývají atheismem, je jen odmítání jejich vlastní představy o tom, v co věří věřící. (...) Daleko horší než atheistická společnost, je společnost nábožensky nevzdělaná a nekultivovaná. To charakterizuje dnes bohužel naší českou společnost daleko spíše než atheismus. " (Halík, T. O ateismu, pochybnostech a víře)
To je i má zkušenost, kterou jsem s tzv. ateisty udělal. K faktické nevzdělanosti a představě vytvořené komunistickou propagandou a čtením Blesku, o kterých Halík ve stejném článku píše, bych přidal ještě jeden povahový rys charakterizující bojovné ateisty - pýchu, přesvědčení o vlastní rozumnosti a intelektuálním nadhledu. Jak se ovšem říká člověku, který je nevzdělaný, ale neví o tom? Připomeňme si jedno pořekadlo: Kdo neví a neví, že neví, je hloupý. Ano, právě nevzdělanost s přesvědčením o vlastní vzdělanosti, tedy hloupost, charakterizuje ty, co se k ateismu hlásí jako ke svému světonázoru. Ukažme si to na pár příkladech.
Začneme slovy ateisty nejproslulejšího - Richarda Dawkinse:
"Kdo je ateista? Ateista uvažuje o Jahvem podobně, jako každý slušný křesťan o Thorovi, Baalovi nebo o zlatém teleti. Jak již bylo řečeno, jsme všichni ateisté v případě většiny bohů, kterým kdy lidstvo věřilo. Někteří z nás jdou akorát o jednoho boha dále."
Podobná slova napsal jeden z komentátorů pod můj blog (pro lepší srozumitelnost přidávám diakritiku):
"Příjde mi zajímavý, že kdybych někam přisel s tim, ze věřim na hejkala a bludičky, nejspíš na mě zcela oprávněne budou koukat jako na vola. Ale když někam příjdu s tím, ze věrim na boha, je to OK. Jak je to možné, když všechny tři vyjmenovane bytosti maji naprosto stejnou podstatu?"
A to je právě to. Pokud by byl Jahve, Thor, Baal či zlaté tele totéž, pokud by stejnou podstatu měl hejkal, bludičky a Bůh, pak by rozumný člověk skutečně mohl říct, že na nic z toho nevěří. Jenomže právě, že nemají, a ten, kdo tvrdí, že ano, je buď ignorant či podvodník.
Pohanští bohové či pohádkové bytosti jsou antropomorfní postavy, jejichž existence je skutečně jen lidským výmyslem, i když je dán přirozeným vztahováním se člověka k tomu, co jej přesahuje. Proč člověk ve své fantazii buduje bohy? Protože je zaměřen k transcendenci, kterou však neumí uchopit. Tato přesažnost, ke které se člověk pokouší dostat se pak projevuje v tom, že bohové jsou dokonalejší a vyšší než člověk a mají vlastnosti, po kterých člověk touží, kupříkladu nesmrtelnost. Nedokonalá schopnost rozumu pak působí, že jsou však víc člověku podobní - mají své slabosti, nejsou všemohoucí (vedle nich existují i jiní bohové) a jsou často, jako v řecké mytologii, podřízeni něčemu vyššímu - slepé síle osudu.
Naproti tomu se Bůh Bible vymezuje slovy "Jsem, který jsem" (Jahve) a jako stvořitel všeho, co je mimo něho. To prosté Boží jméno "Jsem" vyjadřuje fakt, že Bůh má plnost bytí, ba co víc, on je čirým bytím sám. Antičtí filosofové pak usuzují na existenci Boží přirozenou cestou, cestou rozumového poznání. Nahodilé, proměnlivé věci tohoto světa mohou nebýt a také v jistém okamžiku nebyly, věc která není musí být uvedena k bytí věcí, která je. Nemáme-li skončit v rozporném nekonečném regresu, musíme dospět k věci, která je nutně a sama od sebe, a tou je Bůh. Z toho, že je Bůh první příčinou světa pak vyplývá, že svět je na něm závislý a že je vzhledem k věcem světa svrchovaným vládcem. Jako původce veškeré dokonalosti musí být Bůh maximálně dokokonalý, jako původce bytí musí být maximálně jsoucí. To vyplývá z toho, že je příčinou a příčina vždy převyšuje účinek.
Opravdu se Stvořitel, čisté bytí, nejdokonalejší bytost a svrchovaný vládce stejné podstaty s lidem až příliš podobnými pohanskými bůžky či pohádkovými postavami? Zjevně nikoliv.
Další prapodivnou představu z téhož soudku Boha buduje jeden zdejší blogger, který je přesvědčen o vlastní inteligenci. Ve svém článku píše:
"Předpokládejme, že tato hypotéza je pravdivá a vesmír byl skutečně stvořen Bohem. Je jedno, jestli takto definovaný Bůh dění ve vesmíru nadále pozoruje či ne. Co je však jisté je fakt, že z druhé věty termodynamické (o jejíž platnosti nepochybují ani největší bohomilové) jednoznačně vyplývá, že negentropie systému označovaného jako Bůh, musí být výrazně vyšší než negentropie jakéhokoliv podsystému, který byl Bohem stvořen – tedy v našem případě vesmíru."
Pravděpodobně každé bystřejší dítě by odpovědělo, že pokud je Bůh tvůrcem hmotného vesmíru a jeho zákonů, pak je dost možné, že zákonům hmotných jsoucen, které však neplatí pro jsoucna nehmotná, není podřízen. Nebo snad není termodynamický zákon zákonem fyziky? Nezkoumá fyzika jsoucna hmotná? Nicméně kdybychom přijali tuto metaforu, tak nechápu, co je nepřijatelného na tom, že "Boží informace" je větší než "informace světa"?
Opravdu zajímavá teze inteligentního autora spočívá v tom, že implicitně předpokládá, že cokoliv je musí být systém. Co je však systém?
"Systém (česky soustava) je souhrn souvisejících prvků, sdružený do nějakého smysluplného celku. V latině a řečtině znamená termín system kombinovat, uspořádat, sdružovat.
Systém se obvykle skládá z komponent (nebo elementů), které jsou spojeny za účelem umožnění toku informací, materiálu nebo energie. Termín je často používán pro popis entit, které se vzájemně ovlivňují a pro něž může být vytvořen matematický model." říká Wikipedie.
Z analýzy Boží bytnosti, pro kterou tu není čas, však vyplývá, že pro Boha je charakteristická absolutní jednoduchost, nesloženost, a to nejen z fyzických částí, ale i z metafyzických principů. Bůh tedy v žádném případně není souhrn něčeho, a tedy systém! Považovat Boha za systém je podobné jako mu přisoudit podstatu nedokonalých antropomorfních bytostí jako jsou pohanští bohové či pohádkové postavy.
Chápu, že někdo tohle o Bohu neví, že je v tomto směru nevzdělaný. Co nechápu je, že svou nevzdělanost vydává za vrchol inteligence. Jak se říká tomu, kdo neví a neví, že neví?
