Omyl Ernesta Hemingwaye (2. část)

Hilaire Belloc (1870-1953) byl synem Francouze a Angličanky, která konvertovala ke katolicismu. V katolické víře vyrostl odmalička, přesto měl mnoho vlastností, které ho spojují s anglickými konvertity, jakými byli R. H. Benson, G. K. Chesterton či Graham Green. Konvertovat v Anglii ke katolické víře znamenalo něco jako stát se zrádcem národa. Konvertita ve společnosti ztratil své bývalé postavení, musel začít od samého počátku jinde - mezi opovrhovanou menšinou. Pohnutky těchto mužů tedy musely být silné, nešlo tedy jen o estetické okouzlení, ale o skutečné povolání. Angličtí konvertité měli něco, co rodilým katolíkům chybělo a chybí - nesamozřejmou víru, kterou si museli dokonale obhájit před sebou i před okolím. Z tohoto důvodu vynikali v apologii Církve a na druhé straně byli imunní vůči "duchu doby", kterému tolik katolíků podléhalo. Takovouto roli sehrávají někteří konvertité i v dnešní na křesťanství zapomínající Evropě.

Hilaire Belloc

Hilaire Belloc kritizoval převládající směry své doby socialismus, liberalismus, progresivismus, scientismus a jiné pro jejich rezignaci na své kořeny - křesťanství v nejpůvodnější podobě, tedy na katolicismus. V převládající interpretaci anglických dějin spatřoval nesprávné pojetí role reformace a katolické Církve. Reformace podle něj přinesla kapitalismus a konec přirozené zbožnosti. Odmítal kapitalismus a socialismus, jako altervativu k nim chápal teorii tzv. distributivismu.

Belloc miloval víru, bral ji naprosto vážně a bránil ji v mnoha esejích, románech, cestopisech, politických polemikách i ekonomických spisech.

"A proč jste ho odmrštil?"

"Ze všech dobrých důvodů, co jen můžou existovat," řekl Ford. "Že jsem mu to ale dal!"

Aleister Crowley (1875-1947) se narodil do zámožné rodiny sekty "plymouthských bratří", zvláštní odnože anglikánské církve. Matka jej vychovávala četbou Bible. Zřejmě nenaplňoval její představy o zdárném synovi, proto jej občas nazývala bestií. To pravděpodobně Aleisterovi imponovalo. V třiadvaceti letech vstoupil do okultní sekty Zlatý úsvit. V roce 1904 provádí evokaci Hóra, jehož obraz nachází v Káhirském muzeu pod číslem 666. Pod údajným vlivem démona píše Knihu zákona (Liber Legis) - jedná se o zmatenou protikřesťanskou směs myšlenek Rabelaise a Nietzscheho. "Čiň, co chceš, budiž celý zákon!" "Rozdrťte ztroskotance a slabochy, toto je zákon silných." Na těchto "originálních" myšlenkách buduje svůj kult Velké bestie. V roce 1920 zakládá na Sicílii své Thelémské opatství, kde provádí své zvrhlé magické rituály, které jsou výrazně sexuálně orientovány.

Ve své knize Magick píše, že mezi lety 1920-1928 ročně obětoval kolem 150 chlapců. Spisovatelka Hamnettová ve svých vzpomínkách napsala, že se v době jeho působení na Sicílii jedno dítě ztratilo. Crowley, snad v touze po zviditelnění či finanční náhradě, ji žaluje. U soudu vychází najevo, kým Crowley je. Na otázky soudců odpovídá jednoznačně, že odmítá křesťanské Desatero i jakoukoliv morálku a považuje se za Démona 666. Z žalobce se stává obžalovaný. Soud jej však pro nedostatek důkazů osvobozuje. Crowley odchází volný. Umírá v roce 1947 jako těžký narkoman, jehož tělo pokryté otevřenými ranami je téměř bez svalů.

"Nebuď blbec," řekl mi přítel. "Tohle je přece Aleister Crowley, ten diabolista. "Říká se, že prý to je nejhříšnější člověk na světě."

Pokračování příště.