Služebník Boží Pius XII. byl propagandou KGB obviňován z tiché podpory nacismu, čemuž mnozí lidé dodnes věří. Konzervativní katolíci byli v médiích mnohokrát hozeni do jednoho pytle s fašisty. Proti falešným obviňováním Pia XII. jasně hovoří historická fakta. Naskytla se mi příležitost, abych dokázal, že i mně se nacismus mimořádně hnusí a že nemlčím, když je někde podporován. Protože jsem upozornil, že článek Štěpánky Bergerové obsahuje myšlenky jako vejce vejci podobné myšlenkám Adolfa Hitlera, které tvoří jeden ze základů nacistické doktríny, byl jsem obviněn z porušení kodexu blogera a můj článek byl z veřejného sektoru přesunut do sektoru soukromého.
Pius XII. se modlí za mír.
Domnívám se, že nárůst fašizujících nálad má svůj základ v šílené multikulturní liberálně socialistické doktríně, která způsobila, že lidé mají veškeré politické korektnosti, lidských pseudopráv a nepřiměřeného protěžování etnických, sexuálních a kdovíjakých menšin dost. Dost této ideologie mají právem a já, když jsem s ní bojoval, očekával jsem, že jednou lidem trpělivost dojde. Nedalo se ani neočekávat, že sympatie lidí nepůjdou právě zmíněným fašizujícím směrem. Jako křesťan s tím ale nemůžu souhlasit.
V katolickém knězi a básníku Jakubu Demlovi, který byl ostrakován za demokratické první republiky, viděli protagonisté druhé republiky svého přirozeného spojence. Jakub Deml však žádné nabízené funkce nepřijal, protože si o nacistickém režimu již v době, kdy nebyly známé jeho nejhorší zvěrstva, udělal úsudek sám. Řekl: "Není v tom Boha."
A měl pravdu. S Bohem nepočítal ani režim prvorepublikový, ani ten druhorepublikový. První byl charakteristický bezbřehou tolerancí všeho (pokud nešlo zrovna o katolíky či odpůrce Masaryka), druhý netolerancí všeho, co se odchylovalo od názorů národního socialismu. Oba režimy, byť vzájemně neslučitelné, byly falešné, jako je falešný současný sociální liberalismus a jako jsou falešné fašizující tendence, které jako reakci vyvolává. Křesťan má za povinnost se postavit obojímu - bezbožnému liberálnímu režimu, který dovoluje vraždění nenarozených, i potenciálnímu bezbožnému totalitnímu režimu, který by stanovoval, kdo a kolik má mít dětí. Spojovat se nemůže ani s jedním ani s druhým (u současných křesťanů žel vidíme spíše kolaboraci s režimem prvním).
