Člověk žijící v naší kultuře musí k osobě Pána Ježíše Krista zaujmout svůj postoj, ať chce nebo ne. V podstatě existují dva možné přístupy: buď je Pán Ježíš Kristus tím, kým se prohlašuje, tedy Božím Synem, vtělenou druhou Božskou Osobou, nebo je podvodník, lhář či blázen. Nevěřit v první a zároveň odmítat druhé dost dobře nejde, přestože se o to mnozí pokoušeli (kupříkladu T. G. Masaryk), když Ježíše Krista považovali za pouhého člověka, nicméně člověka, který dosáhl nejvýraznějšího pochopení Boha a kterého je třeba míti za vzor. Těmto lidem uniká, že takovýto významný člověk by musel být zároveň významný lhář a nafoukanec, protože není sebemenších pochyb o tom, že si osoboval práva, která přísluší Bohu (odpouštět hříchy) a žádal úctu, která Bohu náleží.
Zkáza chrámu
Pod mým blogem se objevil odkaz na článek, který nezastává polovičatý postoj, ale snaží se dokázat, že byl Pán Ježíš Kristus lhář a podvodník, což dokazuje na tom, že jeho proroctví se nevyplnila. Svatý Bernard z Clairvaux tvrdil, že s tím, kdo se rouhá se nedisputuje, ale že je takovému jedinci třeba dát rovnou holí přes hubu. Jelikož se nedomnívám, že se autor rouhá, ale že se snaží zaujmout postoj, byť nepracuje se správnými informacemi, "argumentum baculinum" sv. Bernarda neužiji, ale spíše povedu disputaci.
Autor argumentuje tím, že předpověď konce světa, kterou Pán Ježíš učinil v kapitole 24. Matoušova (dále Marek 13, Lukáš 19, 42) evangelia, se nevyplnila, přestože sliboval, že se daných událostí dočká ještě současná generace. Ačkoliv vím, že racionalistická protestantská kritika (kupříkladu Renan) s tímto tvrzením přichází, nechápu dost dobře, jak je možné je stále bez rozlišení zastávat. Vždyť tradiční apologetika považuje právě tuto pasáž evangelia za potvrzení pravdivosti Kristova proroctví!
Jak to, když konec světa viditelně ještě nenastal? Zcela jednoduše: v daném textu evangelista mísí dva Kristovy popisy dvou událostí - zkázy Jeruzaléma, které se dočká současná generace "Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všecko stane." (Mar 13, 30), a konce světa, který je neznámý: "O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec." (Mar. 13, 31-32). Kristus mluví o obou událostech současně proto, že se ho buď současně na ně ptali, nebo proto, že popis zkázy Jeruzaléma se hodil k popisu zkázy světa a zároveň upozorňuje, že některá znamení ještě neznamenají, že on přichází! Možná to působí zmateně - evangelista byl člověk, který psal tak, jak uměl - avšak proto dal Kristus Církvi Ducha svatého, aby dokázala svatá Písma správně interpretovat.
Jelikož konec světa ještě nenastal, zastavme se u toho, jak se vyplnilo Kristovo proroctví o zkáze Jeruzaléma.
"Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat ‚já jsem Mesiáš ‘ a svedou mnohé." (Mat. 24, 5) Mesiášké naděje vedly k povstáním a bouřím označovaných jako židovská válka, jejímž výsledkem bylo zničení Jeruzaléma.
"Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě nebude konec." (Mat 24, 6) Před židovským povstáním byly v římské říši tři občanské války, čtyři císaři byli zavražděni, řada provincií se bouřila.
"Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech." (Mat 24, 7). Hladomor doprovázený zemětřesením byl dvakrát v 50. letech prvního století za císaře Klaudia, dvakrát za císaře Nerona, kdy zahynulo asi 30 000 lidí. Zemětřesením zpustošeny byly města Smyrna, Milet, Lamos aj.
"budou veliká zemětřesení a v mnohých krajinách hlad a mor, hrůzy a veliká znamení z nebes. (Luk 21, 11). U Josefa Flavia se vyskytují popisy divných úkazů ke konci roku 65 jako jsou časté bouře, komety, obrazy bojujícího vojska na nebi, slyšení nadlidských hlasů. Celé kraje byly zpustošeny morem.
"Tehdy vás budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno." (Mat 24, 9) Apoštolové byli vězněni, bičováni, sv. Štěpán ukamenován, oba Jakubové zabiti, všude byl odpor vůči křesťanům.
To jsou znamení před zkázou Jeruzaléma. Nyní k samotné jeho zkáze.
"A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec." (Mat 24, 14) Skutečně než došlo k židovské válce, bylo evangelium hlásáno po celé římské říši, která symbolizovala celý svět.
"Přijdou na tebe dny, kdy tvoji nepřátelé postaví kolem tebe val, obklíčí tě a sevřou ze všech stran." (Luk 21, 43) Již v roce 66 došlo k obléhání Jeruzaléma a téměř k jeho dobytí.
"Když uvidíte, že Jeruzalém obkličují vojska, tu poznáte, že se přiblížila jeho zkáza. Tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor, kteří jsou v Jeruzalémě, ať z něho odejdou, a kteří jsou po venkově, ať do něho nevcházejí, poněvadž jsou to dny odplaty, v nichž se má naplnit vše, co je psáno. Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Neboť bude veliké soužení na zemi a hněv proti tomuto lidu." (Luk 21, 20-23) V letech 68-70 císař Titus obléhal Jeruzalém. Křesťané uprchli do hor a skrývali se v jeskyních.
"Když pak uvidíte ‚znesvěcující ohavnost‘, o níž je řeč u proroka Daniela, jak stojí na místě svatém – kdo čteš, rozuměj " (Mat 24, 15). Titova vojska znesvětila Jeruzalémský chrám.
"Srovnají tě se zemí a s tebou i tvé děti; nenechají v tobě kámen na kameni, poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil.“ (Luk 19, 44) Titus vše, co nepotřeboval pro své vojsko, srovnal se zemí.
"Padnou ostřím meče, budou jako zajatci odvedeni mezi všecky národy, po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se jejich čas neskončí." (Luk 21, 24) Zahynulo přes milión lidí, téměř milión lidí bylo zajato. Osud židovského národa v průběhu dějin je dostatečně známý.
Proroctví se vyplnilo téměř doslova - to nemohl žádný člověk přirozeně předpovídat. Kristovo proroctví o zkáze Jeruzaléma je autentické. Jelikož svět neskončil a podle Kristových slov a jiných slov Písma, jakož i učení Katolické církve, je datum konce světa neznámé, je skutečně v popisu daných událostí rozlišit události dvě - zkázu světa a zkázu Jeruzaléma.
Patrné je to kupříkladu z 13. kapitoly evangelia sv. Marka. Verších 1-23 popisuje Pán Ježíš budoucí soužení spojené s židovskou válkou, která se vyplnila, jak jsme viděli. Následujícími verši probleskuje varování, aby to, co právě popsal nebylo zaměněno se dny jeho druhého příchodu:
"Ale v těch dnech po onom soužení zatmí se slunce, a měsíc ztratí svou záři, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zachvějí. A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Tehdy vyšle anděly a shromáždí své vyvolené od čtyř úhlů světa, od nejzazších konců země po nejzazší konce nebe." (Mar 13, 24-27)
Následuje rada jak ony dvě události odlišit:
"Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že léto je blízko. Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi. Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všecko stane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou." (Mar 13, 28-31)
Signifikantní pro rozpoznání zkázy Jeruzaléma jsou popsaná znamení, pro zkázu světa jiná popsaná znamení. Zkáza Jeruzaléma je časově určená - stane se nejpozději ke konci života dané generace. Proti tomu staví Pán Ježíš odlišnost:
"O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec. Mějte se na pozoru, bděte, neboť nevíte, kdy ten čas přijde." (Mar 13, 32-33)
Zde není žádné časové určení, ani žádná dopředu rozpoznatelná znamení. Je třeba žít tak, jako by měl ten den kdykoliv přijít.
"Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno; aby vás nenalezl spící, až znenadání přijde. Co vám říkám, říkám všem: Bděte!“ (Mar 13, 35-37)
Na první pohled pro nepoučeného čtenáře učinit toto rozlišení není snadné, nicméně jeho nutnost je po pečlivé analýze zcela zřejmá - jinak bychom se dostali do sporu: Pán Ježíš by nadpřirozeně přesně a neomylně prorokoval určité události a v jiných by se spletl. Namítnout by se dalo, že vzhledem k pozdějšímu vzniku evangelií byla Kristova slova "vyrobena" podle jiných pramenů ad hoc. Jenže to pak by nebylo jasné, proč by byla mísena se zprávami o konci světa, ke kterému nedošlo! Ono zdánlivé smísení se nakonec jeví jako "geniální Boží tah", který tyto spekulace zcela vyvrací! Nehledě na to, že současná biblistika klade vznik evangelií velmi blízko Kristově smrti. O zkáze Jeruzaléma tedy vypravují i ty texty, které vznikly ještě před danými událostmi!
K dalším námitkám autora je třeba říci toto: "Božím královstvím" Kristus často míní Církev a je skutečně pravdou, že se jeho učedníci založení Církve o Letnicích dočkali. Pasáže z listů apoštolů, které hovoří o blízkém příchodu Krista lze chápat ve světle Kristova učení o tom, že jeho příchod je neznámý takto: Kristův příchod je v každém přítomném časovém okamžiku vždy stejně blízký (tenkrát i nyní) - může k němu kdykoliv dojít, je třeba žít tak, jakobychom věděli, že k němu dojde za jednu minutu, i když to nevíme. Učení o blízkém Kristově příchodu je zcela nadčasové týká se tehdejší generace i generace současné. Pravdou víry, kterou vyslovuje samotný Pán Ježíš je to, že datum jeho příchodu žádný tvor nezná! Objektivně je Kristův příchod neznámý (viz Mar 13, 32), ze subjektivního hlediska lidí je vždy stejně blízký (viz Mar 13, 35-37). Obě pojetí spolu nejsou v rozporu.
Tak co? Není čas, aby ti, co považují Pána Ježíše za lháře a podvodníka, svůj postoj přehodnotili?
