Proč si komunisté vlastně říkají komunisté?

Vždyť mají ve znaku místo rudé hvězdy třešničky! Je snad to ovoce důkazem jejich ďábelské rafinovanosti? Spíše naopak, neb jejich zákeřný útok proti kapitálu pod praporem s třešněmi a za zpěvu Matuškovy písně Jó třešně zrály by patřil zjevně do operety. Navíc jejich vůdcové výslovně odmítají žít komunisticky i přesto, že jim v tom nikdo nebrání...

Možná se soudruzi bojí, že kdyby se cvičili ve zpěvu Internacionály pod praporem s rudou hvězdou, tak by jejich ex-soudruh Štětina srotil celý pluk právníků, legislativců a veršotepců a sepsali by zákon o zákazu KSČM kolektivně a dokonce rýmovaný, který by jim pak paní Parkánová demokraticky zazpívala místo Internacionály.

Divné však je, že se  soudruzi nahlas nediví, proč jejich ex-soudruh současně nesepisuje zákon zakazující veřejnou produkci Marseillaisy potažmo  zákaz Svobodných zednářů, jejichž Tajný výbor v zájmu veřejného blaha a pod heslem – Smrt tyranům, ať žije teror! – oblažil lidstvo vynálezem guillotiny. Ostatně jejich nynější klony dnes milují demokracii stejně vroucně, a za obecné blaho a světlé zítřky bojují dál a v ilegalitě tak hluboké, že ani nerozliší shnilé jablko od slušného chlapa... (Viz Velká Británie, kde měli zednáři uvnitř britské policie ještě svou "policii" vlastní:  Britští zednáři se dali do boje s parlamentem /Lidové noviny 24. února 1998/, zajímavý je i  Svobodný zednář Karel Čapek /Lidové noviny, 28. března 2002) Svobodní zednáři a demokracie.

Nu a poněvadž zednáři budují naše obecné blaho hluboko v podzemí, mj. asi aby jim do toho nikdo nekibicoval, komunisté zůstali při zemi a transparentní, takže mohou být škádleni i logickým dotazem – Jak to, že nežijete komunisticky? Oč vlastně jde?

Marx tvrdil, že komunismus je systém, kde všichni pracují podle svých schopností a dostává se jim vše co potřebují. Lenin se do tohoto ráje pokusil prostřílet s dělníky v montérkách a pak Marxe upřesnil – komunismus prý žádá vyšší výrobu než byla tehdy v Rusku a současně nepředpokládá tehdejšího sobce (maloměšťáka). Ještě se zadumal a prorocky napsal: Komunismus, toť vláda sovětů a elektrifikace celé země! A byť podle jeho vzoru „sovětovali“ a elektrifikovali stamiliony bolševiků po celé planetě, lidstvo stále nevidělo jediného komunisticky žijícího člověka!

Bolševik Lenin netušil, že mnohem víc pro komunismus vykonal, byť bezděčně, antisocialista a železný kancléř Otto von Bismarck který již roku 1881 zavedl na svou dobu velice moderní systém sociálního pojištění. A skutečně každý solidární systém, např. zdravotnictví – do kterého každý občan přispívá stejným procentem platu (tedy podle svých schopností) a dostává se mu za to potřebné péče – vlastně funguje dle Marxovy teze komunismu! Fakt, že je ten systém značně poruchový (drahý a zkorumpovaný) by zase Lenin vysvětlil oním maloměšťákem.

Samozřejmě, že motivem pro vznik takových systémů nebyla ideologie, ale jejich efektivnost: například zdravotnictví, založené na čistě tržních vztazích, by dnes bylo schopno spokojit maximálně asi 5% občanů. Účinnější je systém komerčního pojištění (nicméně v USA i přes doplňkové projekty – Medicare a státní podporu základní lékařské péče v systému Medicaid – nemá asi 50 milionů Američanů vůbec žádné pojistné krytí). Fakticky stoprocentního pokrytí dosahuje pouze onen „komunistický“, tzn. všeobecný a povinný systém zdravotního pojištění.

Z předchozích úvah již leccos vysvítá, ale abychom se mohli členovi KSČM vysmát, že o komunismu jen blábolí, je dobré ještě vědět, že Lenin mj. žádal, aby za socialismu byla všem státním úředníkům (od ministrů přes poslance níže) vyplácena pouze „obyčejná dělnická mzda“ (čili průměrný plat ve státě). Podle Lenina to byla podstata socialistické demokracie, ale vpodstatě šlo šlo o byrokratickou hloupost, která by parlamenty zcela paralyzovala a kterou nezavedli soudruzi nikde na světě, včetně samotného Lenina.

Nicméně autor se v někdejším diskusním pořadu Kotel zeptal komunistů Ransdorfa a Filipa, proč se dle svého velikého Lenina nechovají sami a dobrovolně, poněvadž jim nikdo nebrání, aby si ze svého poslaneckého platu ponechali pouze průměrnou mzdu a přebytek vrátili do státního rozpočtu. Oba se kroutili jako hadi: Filip tvrdil, že dává asi 20% (ze svého asi 88 000 platu) na společenské účely (což moderátorka Jílková komentovala, že se nechová jako opravdový komunista ale jako papaláš), Ransdorf se zas trapně vymlouval, že by neměl na knihy a na cédéčka... (viz Z televizního Kotle, Z televizního Kotle 6. 11., Přes KSČM ke korytu ). Nejkomičtější na tom je fakt, že učitel těchto bolševiků, Lenin, považoval název komunistická (u dělnických alias bolševickýh stran) za  nešťastný, poněvadž na jejich praxi nic komunistického neviděl. Takže ti slušnější bolševici – v Polsku, Maďarsku, NDR – své strany nazvali dělnické či socialistické. Zato u nás, v Bulharsku, na Kubě atd. byl každý bolševik rovnou "komunistou"...

Nicméně v této fázi lze tedy říci, že pokud komunismus není utopií, byla by to asi rovněž byla jakási „pojišťovna“ do které by všichni dobrovolně přispívali podle svých schopností. To ale není podstatné, hlavní je poznání, že má-li vzniknout, musejí se „komunisté“ chovat komunisticky již dnes. Je jasné, že komunisticky se nemůže chovat uklízečka, členka KSČM, pobírající hluboce podprůměrnou mzdu, ale členové KSČM (ať již poslanci, podnikatelé apod.) pobírající nadprůměrnou mzdu; a pokud by si ponechali průměrný plat ve státě a přebytek odevzdali do státního rozpočtu, stali by se patrně prvními opravdovými komunisty na zemi.

Největším teoretickým omylem Lenina pak byla revoluční představa, že se do komunismu prostřílí s dělníky v montérkách, poněvadž žádný z antagonistů starší epochy se nestal protagonistou epochy modernější: feudalismus nebyl dílem ani otroků, ani otrokářů a rovněž kapitalismus nezavedli pokrokoví feudálové či nevolníci... Podobně komunismus, není-li utopií, nemůže být dílem dělníků či podnikatelů, ale vrcholem úsilí těch nejschopnějších a současně šlechetných a skromných občanů kapitalistické společnosti. Nějaký vývoj nicméně být musí; ostatně kdyby César mohl vidět naši společnost, také by třeštil oči, že tu nejsou žádní otroci...

Takže kdyby pan Štětina místo zákona zakazujícího politickou stranu, což je nedemokratické a na dlouhé lokte, sepsal a prosadil zákon, podle něhož by poslanci za KSČM dle vlastní ideologie dostali pouze průměrnou mzdu ve státě a zbytek by se vrátil do státního rozpočtu, KSČM by se patrně rozpustila sama...

Ale kdo ví? Nicméně by se pak mohl aktivně věnovat dalším zmíněným dobrákům usilujícím o naše blaho.