27. výročí ostudného zániku Československa

Dnes ve 23 hodin, 59 minut a 59 vteřin uplyne přesně 27 let od zániku Masarykova Československa. Fakt, že toto smutné výročí není významně připomínáno, je opravdu velice zvláštní. Rozpad Československa totiž probíhal v době, 

kdy se Německá spolková republika a Německá demokratická republika naopak sjednocovaly, zatímco Sovětský svaz zanikal.

Zánik SSSR přitom vytvořil šanci, aby si Československo znovu připojilo Podkarpatskou Rus! Tedy území (o rozloze 12 000 km2 s 600 000 obyvateli), které se v roce 1919 dobrovolně připojilo k Československu, po rozpadu ČSR okupované Hitlerem 1939 si ho přivlastnilo Maďarsko; a po roce 1945 připadlo Ukrajině. (1)

Jediným českým politikem, usilujícím o získání Podkarpatské Rusi, byl republikánský poslanec M. Sládek. Kolorit té doby dokresluje neuvěřitelně ostudná událost. Při dopoledním jednání parlamentu o vývoji státu M. Sládek prohlásil, že ODS usiluje o rozpad Československa. Rozhlas i televize na to reagovaly tak štvavými příspěvky, že již odpoledne byl poslanec Sládek v metru napaden a zmlácen… Mluvčí prezidenta Havla tu ostudu okomentoval ještě ostudnějším výrokem, že Sládek prý sklidil, co zasel.

Další politickou ostudou je, že rozpad státu proběhl bez referenda, poněvadž bylo jasné, že by občané rozpad státu neschválili. A byť měli Slováci Havla i jeho havloidů plné zuby (transparenty „Dosť bolo Havla!“), usilovali pouze o konfederaci a rozpad Československa by nepodpořili.

Takže při výročí budiž připomenuty i některé subjekty a persony, které by zakladatel Československa TGM zcela jistě pranýřoval. Z politických stran to byly především ODS a tehdejší ODA; z dalších subjektů zejména veřejnoprávní televize. Z politiků si nejvyšší ostudu zaslouží nepochybně prezident V. Havel a jeho kumpáni.

V. Havlovi, který se dušoval, že bude prezidentovat jen do prvních svobodných voleb, zřejmě patří i další delikátní primát. Dohromady vládl: v Československé socialistické republice – ČSSR (od 29.prosince1989 do 29. března 1990); poté v Československé federativní republice – ČSFR (od 29. března 1990 do 23. dubna 1990), dále v České a Slovenské Federativní Republice, jejíž název obsahoval pravopisní chyby v češtině i slovenštině (od 23. dubna 1990 do 31. prosince 1992); a nakonec i v poloviční a dnešní České republice – ČR (od 1. ledna 1993 do 2. února 2003).

V. Havel tak je patrně jediným politikem, který dokázal státničit v celkem 4 různých státech… Před jeho první volbou prý americká CIA varovala, že jde o příliš mocichtivého kandidáta… Další logickou perlou v této řadě se pak stala i jeho poslední volba 20. ledna 1998, kdy po prvním nerozhodném kole zvítězil nejnižším možným kvórem pouhých 146 hlasů (poslanců i senátorů). Této slávě ovšem předcházel policejní únos již známého předsedy republikánů Miroslava Sládka, který se (jako prezidentský kandidát) v době volby nacházel ve vazební věznici na Pankráci a volby se tak nemohl účastnit (a poslanci dokonce neschválili, aby zde mohl volit do přenosné urny). Bezprostředně po zvolení V. Havla byl propuštěn (2) Za zmínku stojí i ostuda první dámy, která si ve Španělském sále Pražského hradu při věcné kritice volby zapískala na prsty...

Pokud jde o ekonomické, společenské a mezinárodní aspekty i důsledky zániku, Československa, pak mnohé, zprvu nepochopitelné události (např. Havlem prosazené zrušení trestu smrti či podpora LGBT) začínají po 27 letech dávat smysl. Zde lze doporučit k četbě prorockou analýzu, napsanou již v roce 1990, jejíž kopie se mj. tajně distribuovaly po pražských veřejných záchodcích, a jejíž hodnotu tehdy věhlasný dramatik a prezident V. Havel ocenil slovy, že patří do míst, kde je kolportována…

Její autor M. Dolejší mj. píše: „Antagonismus socialismu a kapitalismu, SSSR a USA, splnil svůj účel tím, že rozdělil svět, vysál nezměrná území a nezměrné počty obyvatel a odstranil heterogenitu světa z počátku 20.století. Nyní je jako nepotřebný odvolán… Zcela neočekávaně, na vrcholu své vojenské a politické moci, provedla druhá největší velmoc světa obrat a bez vyzvání, bez jediného výstřelu, kapitulovala. Podobný jev nemá v dosavadních dějinách politiky obdobu… Tajné služby SSSR a USA, které 45 poválečných let zásobovaly svět historiemi o svém nesmiřitelném nepřátelství, si vyměňují delegace svých usměvavých vůdců a ředitelů, které se střídavě scházejí v sídlech KGB v Moskvě a CIA v Longley a tiskové agentury s nadšením komentují porozumění a přátelství, v jakém je vedeno jejich jednání.“ (3)

Ale to už je úplně jiné téma. A poněvadž je dnes současně Silvestr, tak proč nepřipít i na zdraví nebožtíka. Takže – Ať žije Československo!

Zdroje: Podkarpatská Rus; Volba prezidenta České republiky 1998; MIROSLAV DOLEJŠÍ, ANALÝZA 17. LISTOPADU A ZMĚN VE VÝCHODNÍ EVROPĚ V ROCE 1989.