V dobách totality jsme se scházeli v jedné hospodě. Byli jsme parta lidí ze všech koutů města a dá se říct, že naše názory byly celkově protirežimní. Nijak zvlášť se to ale neprojevovalo, z hlediska pořádání nějakých politických akcí. Vedli jsme hospodské řeči, hráli fotbálek, pořádali jsme různé oslavy narozenin nebo jiné kulturně - osvěžovací akce. V nějaké době před sametovou revolucí jsme začali vydávat hospodský časopis „Svobodný život“. Když jsem listoval nedávno v jednotlivých číslech časopisu, narazil jsem na text písně, který jsem napsal pro náš hudební hospodský festival „Újezdská kytara“.
Myslím, že tento text je v dnešní době velice aktuální. Vždyť i naše republika je taková velká hospoda.
Ó lidi milí
Ó lidi milí, chtěl jsem vám říct
že se mi nelíbí to vaše nic
Sem jenom chodíte, půllitr držíte
tisíce žvástů vás nakrmí
Proč jenom civíte, koukáte do prázdna
a sníte o ničem, co vás zahubí
Předpověď moje asi nevychází
tam kam já chodim, nic se neděje
K čemu je mozek a naše svoboda
„Já mam čím zaplatit, dam si jich dvacet“
A pak se utopim v opojném hlaholu
v Újezdě sedim, mám dobrou náladu
Pak všechny názory vychčiju do mušle
krásné to pohodlí sedět a civět
A hlubší myšlenky, to bylo kdysi
Kam jenom míříte, vy chcete zvadnout
dřív se tu žilo úplně jinak
Copak vás netrápí už vůbec nic
souhlas a pohodlí to je snad víc
Já vás mám velmi rád, s vámi hned zasednu
na držku mi dejte aspoň jednou
Vyprašte svůj mozek, zahoďte zábrany
nechtějte zakrnět a názor odhodit
Ó lidi milí, chtěl jsem vám říct
že vás miluju, dělejte víc
Ó lidi, věřím vám a bůh vám žehná
že naše svoboda pak zůstane pevná
