Vždycky jsem si myslel, že společnost se vyvíjí od méně vyspělé k vyspělejší. Musím se však zamýšlet nad tím, jestli tomu je vždycky.
Když se dívám na obrázek u tohoto článku, přemýšlím o něm, jako o možném symbolu dnešní doby. Je to fotografie z oslav Dne Ozbrojených sil na Národním památníku v Praze na Vítkově, kde byl uveden do funkce nový náčelník ozbrojených sil. Nejde ani tak o samotný slavnostní akt, je však pozoruhodné, kdo tomuto aktu vévodí.
Pro někoho nemusí být účast kardinála Duky ničím zvláštním, pro mne to je však předzvěst něčeho, co může mít neblahý vliv na celou naši společnost. To, že se aktu nezúčastnil president Klaus, jako vrchní velitel ozbrojených sil, ponechávám stranou. Je však zjevné, že tam měl zdatného „zástupce“, který se tam očividně „vyjímá“.
K tomu musím následně pokládat otázky, proč tam Duka je, proč ho někdo pozval, proč Duka pozvání přijal, koho tam Duka zastupuje, je jeho účast nějaký záměr???
Mně jeho účast připadá absurdní, komická a alarmující.
Pokud vezmu v úvahu historická fakta, že církev se snažila odpradávna mluvit do mocenských záležitostí a byla velice důležitým faktorem, který ovládal světové dějiny, napadá mne „hříšná“ myšlenka, že by pan kardinál Duka chtěl oživit velký vliv církve na světskou moc v ČR. Zvláště když drží pevně v rukou prapor požadavků na církevní restituce. A to by už byl asi pěkný vliv, kdyby římskokatolická církev utržila okolo 100miliard.
Zdá se mi, že pan Duka se začíná „zjevovat“ na místech, které by mu pán Bůh neschválil. Naopak papež určitě jásá a bude mu určitě někdy blahořečit, co všechno pro církev dělá.
A naši mocní politici? Ti určitě vědí, co dělají, když se s církví tak důvěrně paktují (velkorysý „restituční“ dar). Ono ukočírovat stále chudší a chudší voliče není donekonečna možné a církev by mohla být velmi užitečným konejšivým elementem. Dovedu si docela dobře představit, jak kardinál Duka ubezpečuje nezaměstnané, že musí věřit a že jsou v rukou božích a že se nemají bouřit proti světské moci, že je to hřích a kacířství.
Nejvyšší autorita Boha (na Zemi je to církev) zakořeněná v mnoha myslích může potom slavit i v naší dnešní většinově-ateistické společnosti „znovuzrození“, což by bylo velice přínosné pro „věřící“ představitele světské moci.
A ještě něco. Odluku státu od církve se nepodařilo provést ani za Masaryka (bylo to jeho zbožné přání) a ani současní politici to neudělají ve prospěch občanů. Pokud se do toho samotní občané nevloží, můžou potom jen čekat na zázrak.
