Svrchovaná moc lidu za Masaryka, tak i dnes.

Vznik a fungování První republiky je popsáno, probráno i propráno ve stovkách dokumentů a knih jak odborníky tak laiky. Mne napadla taková malá dobrodružná poznávací cesta do této části naší historie, abych se dozvěděl, jak si demokracii představovali naši předkové. Respektive, jakým způsobem se měli na rozhodování o věcech veřejných podílet řadoví občané.

A vězte, na začátku mé cesty se objevila velmi slibná věta, která byla součástí Washingtonské deklarace 1), vyhlášené naší prozatímní vládou dne 18.10.1918 : „Vláda bude mít formu parlamentární a bude uznávat zásady iniciativy a referenda.“

Poté, po vyhlášení samostatné Československé republiky, tak jak už to bývá, a v té době tomu nebylo jinak, začali se politici handrkovat o to, aby prosadili své návrhy při tvorbě stálé ústavy.

Z tohoto období jsem našel jeden návrh 2), kdy by měli mít i řadoví občané možnost ovlivňovat rozhodování o společných věcech. Tento návrh podali v březnu 1919 poslanci Bouček, Slavíček a spol. na zasedání Národního shromáždění.

Z tohoto návrhu ústavního zákona vybírám:

• Lid si vyhrazuje právo rozhodnutí o zákonech, kde sněmovna nepřijala rady svého poradního sboru
• Poslaneckou sněmovnu lze též rozpustit, pokud 500.000 voličů podá návrh
• 200.000 voličů může vetovat jakýkoliv zákon schválený parlamentem do 60dnů
• 500.000 voličů může žádat změnu zákona nebo předložit svůj návrh zákona, pokud s návrhem sněmovna nesouhlasí, koná se referendum.
• Jde-li o ústavní změny, je potřeba 2/3 většiny hlasujících ke schválení, u ostatních stačí prostá většina.

Po politických tahanicích o ústavu hodnotí stav 2 dny před jejím vyhlášením (29. 2. 1920) na půdě NS, na kterém se poslanci dohodli, poslanec dr. Bartošek 3):

„V otázce uplatnění suverénní vůle lidu byli bychom šli dále, než jde tato předloha. Ve svém vlastním návrhu z března 1919 žádali jsme zavedení referenda, přímého hlasování lidu o důležitých zákonech nebo stěžejních zásadách zákonodárství, žádali jsme dále zavedení zákonodárné iniciativy lidu, aby totiž také návrhy zákonů mohly býti podávány přímo voličstvem, přímo lidem. Vycházíme totiž ze zásady opravdové suverenity lidu a ta znamená, že poslanci, volení zástupcové lidoví, jsou právě jen pouhými plnomocníky suverénního lidu. Do této ústavy dostalo se referendum jen ve velmi omezeném rozsahu, jak stanoví § 46. této listiny: jen když by nastal případ, že Národní shromáždění zamítne vládní návrh zákona, může se vláda, stane-li se tak jednomyslně, usnésti, že dá lidu hlasováním rozhodnouti o tomto návrhu zákona.“

Vidíme tedy, jak slibně to začalo a jak smutně to pro lid skončilo i v době První republiky. A ať už je výše zmíněný návrh jakýkoliv (pro přímé demokraty určitě stále nevyhovující – vysoké počty podpisů, 2/3 většina), byla to velká naděje na uplatnění rozhodovací pravomoci suverénního lidu.

Pokud tento stav porovnáme s dneškem, není v něm žádného výrazného rozdílu. Když se podíváme na návrhy na obecné referendum od vládní koalice, ale i od opozičních stran, nelze v žádném případě tvrdit, že jejich návrhy jsou ve jménu svrchovanosti lidu. Před volbami obecné přísliby, po volbách neskutečné protilidové paskvily

Jak vidno, ani v minulosti nebylo možné se spoléhat na politiky a ani dnes nelze spoléhat a bezmezně věřit politikům. Pokud nebudou odvolatelní svými voliči mezi volbami, nebudou pracovat pro společné blaho. A ještě lépe, podle starého rčení: „co si neuděláš sám...“, po vzoru občanů na Islandu, postavit se situaci čelem a začít si pravidla společného rozhodování tvořit sami. A pokud necháme doma svoji vypočítavost, naše pověstné nápady určitě prospějí všem lidem v naší zemi.

Mnozí odpůrci přímého rozhodování tvrdí, že nevychází z našich tradic a řadoví občané nejsou způsobilí k přímému rozhodování, to by ale bylo popřeno i volební právo občanů. A navíc, jak to dokázat, jedině tak, že se začne praktikovat. Tak čeho se ti odpůrci bojí? Ztráty své moci?

1) Washingtonská deklarace - wiki

2) Návrh ústavního zákona

3) Vystoupení poslance Bartoška