...řekl Saša a s chutí upil ze svého nápoje. Tři muži sedící na terase horské chaty v Hörnli hütte, která leží pod Matterhornem, spokojeně pozorují panorama horské krajiny.
„Je to krása, ten švýcarský kraj“ poznamenal Karel a zapálil si fajfku. Zato Jirka nervózně žmoulal tužku a když to už nemohl vydržet, řekl: „Tak už to pojďme rozkousnout.“ Saša na to: „Jen klid, vše máme pod kontrolou, ovce jsou ve stádu.“
Karel k tomu: „ Je fakt, že to máme v dodatku, tak s tím pohneme. Kdyby začali lidi vystrkovat růžky, musíme mít připravený náš návrh.“ Jirka si urovnal poznámkový blok a napsal nadpis Hlavní zásady pro celostátní obecné referendum“.
„Tak za prvé, kdo může požadovat vyhlášení referenda a za jakých podmínek? Poslanci, senátoři a řadoví občané?“ zeptal se Jirka a zároveň si částečně odpověděl.
Lidové iniciativy ve Švýcarsku nepocházejí ani od parlamentu, ani od vlády, ale od občanů samých; ti jsou totiž považování za určující sílu přímé demokracie.
„Nedělejte z toho vědu. Bude to podobné jako u místního a krajského referenda. Hlavní je, aby to pro lidi bylo co nejtěžší nějaké petice pro referendum zorganizovat. Takže, když stanovíme pro vyvolání referenda půl milionu podpisů pod petici, to je šest procent ze všech voličů, bude to odpovídající. Proti radaru se posbíralo ani né 200 000 podpisů.“ vysvětlil sebevědomě Saša.
Ve Švýcarsku stačí k vyvolání referenda k vetu zákona 50 tisíc podpisů, to je 1% ze všech voličů, k vetu ústavy jsou to 2%.
Karel reaguje: „No to je dobrá pojistka, a kdyby se to „nedej bůh“ lidem podařilo, poslední slovo stejně dáme parlamentu, aby rozhodl, jestli referendum uskutečnit. Tady je to ošetřené dostatečně.“
V CH je rozhodování občanů nadřazeno rozhodnutí parlamentu.
„No dobrá, ale čeho všeho se referendum bude moci týkat?,“ pokračuje Jirka, „to musíme také nějak vymezit.“ Saša s klidem: „To ořežeme až na kost. Vyjmeme z toho ústavu, volby, odvolatelnost politiků, daně, rozpočet, důchody, zdravotnictví, armádu, vnitro, prostě všechno, co je pro nás důležité, aby to neoslabilo naši moc.“
V CH žádné omezení pro předmět referenda neexistuje, dá se říci, že referendum se může týkat všech otázek, o kterých mají právo hlasovat poslanci parlamentu. Ani daně nejsou vyjmuty z rozhodování referendem a žádný neblahý vliv na rozpočet nebyl zaznamenán. Ke změnám ústavy je dokonce referendum povinné.
„A co s výsledkem referenda, bude pro parlament a vládu závazný?“ ptá se Jirka. Karel reaguje: „Myslím, že by výsledek referenda měl být jen doporučující a informativní, aby to nenarušovalo a neomezovalo naši práci. Jednou jsme byli zvoleni, tak poslední slovo máme my.“ „To je samozřejmé“, říká Saša a dodává, „a ještě tam zabudujeme nějaké požadované kvorum pro účast na referendu, podobně jako je to v zákoně o místním a krajském referendu. Takže, napiš si Jirko, pro platnost výsledku referenda musí být dodržena minimální účast tj. 40%, možná 50% všech voličů. A ještě něco. Kdyby to referendum muselo být nějakým nedopatřením závazné, kromě toho, že musí pro něj hlasovat nadpoloviční většina oprávněných osob, které se referenda zúčastnily, musí pro něj hlasovat alespoň 30 % oprávněných osob zapsaných v seznamech oprávněných osob. Ať s tím mají ovečky trošku práce.“
V CH jsou výsledky lidových iniciativ a referend nadřazeny zákonům schváleným v parlamentu a tudíž jsou závazné pro všechny zúčastněné státní instituce. Dále neexistují žádná omezení pro platnost výsledků referend (kvorum účasti aj.). Navíc povinné procento účasti by bylo jen omezením občanských práv. Volby v ČR jsou platné, i když se jich zúčastní třeba jen 10 lidí.
„Tak co nám ještě důležitého zbylo“ sumarizuje Jirka. Karel si vzpomněl. „No, pokud by referendum přeci prošlo, mohl by jeho výsledek parlament po nějakém čase, třeba po dvou letech, změnit, že?“ Saša přitakává: No jasně, nic nemůže být věčné. Tedy hlavně pro naše ovce.“
V CH je možné změnit rozhodnutí lidu pouze jen rozhodnutím lidu, tedy výsledek referenda lze změnit jen dalším referendem. Navíc poslanců Parlamentu ČR je jen 200, potom rozhodnutí občanů v referendu má daleko větší váhu, jelikož zde bude o jedné otázce rozhodovat daleko větší množství občanů.
„Tak to můžeme konečně zabalit a věnovat se příjemnějším věcem. Co říkáte pánové? usmívá se Saša. „A co média a informovanost o referendu“ vzpomněl si Jirka. Karel se zamyslel a potom říká: „Žádná nadměrná podpora, tak normálně, žádný velký prostor, natož povinný, ve veřejnoprávních médiích pro iniciátory návrhu referenda.“
Všichni švýcarští občané oprávněni volit dostávají do poštovních schránek brožuru o referendu v dostatečném předstihu před hlasováním. Ta obsahuje mimo jiné úplné znění zákona, o kterém budou hlasovat plus faktický souhrn na jedné straně formátu A4 a argumenty od vládního výboru a výboru občanů, kteří iniciovali referendum. Občanský výbor má právo předložit své vlastní znění. Oba texty jsou dostupné i na internetových stránkách federální vlády.
„No pánové, když si ten náš výtvor rekapituluji, za to nás opozice ani občané nepochválí“ konstatuje Jirka. Zkušený Karel kontruje: „ My to ošéfujeme v parlamentu a ty to probereš s opozicí a lidem to nějak společně zaobalíme, aby si mysleli, že mají přímou demokracii. No né?“ Na co ta média máme, že.“ Saša debatu zakončuje: „Ti Švýcaři mají privilegium už moc dlouho snad 200 let a jsou “trnem v oku“ s tou přímou demokracií. Musíme se o tom zmínit.“
Tři muži sedící na terase horské chaty v Hörnli hütte, která leží pod Matterhornem, spokojeně pozorující panorama horské krajiny, si objednali lahev šampusu.
Poznámka autora: Výše uvedený příběh je smyšlený a nevztahuje se k žádným konkrétním osobám. Jakákoliv podobnost je náhodná.
Resumé:
Lidé nemůžou čekat na zázrak (dodatek koaliční smlouvy) od současné vlády, že jim předloží vstřícný a spravedlivý zákon o obecném celostátním referendu. Pokud svoji nespokojenost se současnou politickou situací přemění v aktivní přístup a valná většina z nich usoudí, že společným předmětem pro změnu bude OBECNÉ REFERENDUM, poté musí hlasitě požadovat takové podmínky pro referendum, aby toto referendum sloužilo jim samotným ve prospěch všech občanů.
Použitý materiál:
Zákon o místním referendu
Zákon o krajském referendu
Dodatek ke koaliční smlouvě
Wikipedie – Politická práva ve Švýcarsku
Priama demokracia - Jos Verhulst & Arjen Nijeboer
