Tak trochu mimo hlavní zpravodajský proud, který se zaobírá hlavně povolebním děním, se objevilo rozhodnutí Nejvyššího soudu v případech Petra Nečase, Petra Tluchoře, Marka Šnajdra a Ivana Fuksy.
Tato kauza, kterou možno nazvat „Trafika za mandát“ má částečné rozuzlení ve výroku právě Nejvyššího soudu.
Zjednodušeně řečeno, Nečas zařídil „trafiky“ a už není poslanec, tak ho můžeme trestně stíhat. Za to Tluchoř, Šnajdr a Fuksa „trafiky“ přijali, také už nejsou poslanci, ale stíhat je nelze, protože protislužbou bylo vzdání se poslaneckého mandátu.
Samozřejmě výklad ústavního práva je mnohem složitější a onu omáčku odůvodnění najdeme ve výše uvedeném výroku
Přesto je cítit z jeho rozhodnutí nějaký zápach. Něco tu nesedí. Něco tu „smrdí“. Že by samotné zákony?
Žalobce Ištvan to komentoval podle agentury ČTK(celý článek ZDE) takto: "Podle Nejvyššího soudu v okamžiku, kdy poslanec po spáchání korupčního trestného činu přijde do Poslanecké sněmovny, a tam to jednání dokoná tím, že zvedne ruku a odhlasuje to, za co dostal řekněme nějakou motivační prémii, tak má indemnitu. Předtím nikoliv."
Zdůraznil, že kdyby se exposlanci svého mandátu nevzdali, mohli by být podle názoru Nejvyššího soudu stíháni.
Přidáme-li k tomu i ten fakt, že je rozdíl v tom, co poslanec páchá (např. domlouvá si úplatek) na půdě Parlamentu a mimo něj, evokuje to ve mně pocit, který jsem ztvárnil na obrázku.
Imunita poslanců je dlouhodobým tématem politických vyjednávání. Je otázkou, jaké motivace inspirují politiky k tomu, že otázka imunity nebyla dosud pořádně vyřešena.
Je jasné, že služba občanům to nebude. Jinak by se u nás nehandlovaly „trafiky“ za zákony, se kterými nesouhlasila valná většina lidí.
Zdroj foto: program.autiste.cz, ravenism89.deviantart.com
