Naštvanost propojme s cílevědomou tvořivostí

Nespokojenost lidí u nás nabývá na intenzitě. Občané jsou naštvaní na vládu, na politiky a čím dál tím víc jich zaplňuje náměstí. Vládní garnitura je k tomu vcelku apatická, ale zatím se nemá čeho obávat. Současné protestní akce jsou ještě stále jen voláním do tmy.

A je to vidět i na právě probíhajících protestních akcích, pořádaných iniciativou Holešovská výzva (HV). Nedá se říci, že by tyto akce neměly emocionální náboj, kdy za pochodu demonstrujících zní husitské písně. To určitě lidi posiluje. Můžeme i říct, že iniciativě HV se podařilo po delší době přivést do ulic větší množství lidí bez pomoci odborů nebo opozičních parlamentních stran, což lze považovat za úspěch.

Jde však o to, za jaké požadavky lidé vyšli do ulic a jestli mají představu, co bude následovat dál. Je jasné, že prvotním bodem, jako vždy, je demise vlády a předčasné volby. To v současné době podpoří asi většina občanů, zatím sice jen ze svých domovů (nebo hospod), ale podpoří. Podle průzkumů je jich asi 85%.

Další postup je však ve hvězdách. Pokud by přišel den „D“, jaký postup a jaká promyšlená perspektiva, vize nového systému bude následovat, jak bude vypadat „Den poté“? Na to organizátoři smysluplné odpovědi nemají (pan Popelka – Hydepark) a pokud se podíváme detailněji na stránky HV, najdeme tam jen různé nesourodé až nadpozemské návrhy nějakých novodobých „osvícenců“(např. nový volební systém).

Připadá to spíš, jako když v pohádce „Byl jednou jeden král“, král a jeho rádce společně vaří lívanec pro celý národ. Nahází do kotle všechny možné ingredience, ať už tam patří nebo ne. Poté se jim to vymkne z rukou a oni nevědí, co dál, a tak radši utečou.

A zde se objevuje nebezpečnost takového počínání. Pokud iniciátoři HV nejsou schopni nastínit, předložit občanům do diskuze a k posouzení ucelený návrh postupů a návrhů, které by mohly vést k lepší budoucnosti, je jisté, že se jim jejich počínání vymkne z rukou a dojde k chaosu.

V tu chvíli ale nastupují jiné síly, požadující nutnost nastolení pořádku a kázně a už nám naše prostředí začíná hnědnout ve smyslu „vlády silné ruky“ a „vůdce – spasitele“

Tudy cesta určitě nevede.

Vraťme se tedy až do perexu tohoto článku: „občané jsou naštvaní na vládu, na politiky“, je zřejmé, že ke změnám určitě dojít musí (klasik říká „vše má svůj čas“).

Když zjednodušíme popis stavu v dnešní společnosti tj. občané jsou ovládáni politiky a politici jsou zase, nebojím se říct, „také ovládáni“ mocnými podnikatelskými subjekty, vychází nám, že nelze jen vyměnit politiky. To už jsme vyzkoušeli několikrát od sametu.

Jde tedy o to, změnit celý politický systém. Již jsem na to poukazoval ve svém předchozím článku a níže je možno posoudit jednotlivé základní principy návrhu nového systému.

Pokud chceme omezit korupci a odstranit tunelování veřejných prostředků, musíme mít pod přímou kontrolou politiky, kteří budou občany přímo odvolatelní (nutno zavést jednomandátový většinový systém).

Pokud budeme chtít ovlivňovat rozhodnutí politiků, musíme mít možnost se vyjádřit k jednotlivým otázkám (ke všem otázkám, o kterých dnes rozhodují politici) v referendech na všech úrovních (obec – kraj – stát)

Pokud chceme být objektivně informováni o možnostech řešení otázek společnosti, musíme stanovit formy veřejné kontroly nad veřejnoprávními sdělovacími prostředky a mít možnost přímo volit jejich dozorčí orgány.

Pokud chceme, aby se přímá demokracie stala běžnou součástí našich životů, musíme zajistit její šíření a osvojování v celorepublikovém měřítku.(školy, média, státní instituce)

Tyto návrhy najdeme na stránkách občanského sdružení Hnutí za Přímou demokracii, které jsem vzpomenul také v předešlém článku. Zároveň tam najdeme i možnosti pro občany, jak se zapojit do propagace myšlenek přímé respektive polopřímé demokracie.

Pokud se tyto myšlenky nedostanou k široké veřejnosti, čeká nás jen další pokračování odcizenosti občanů, rozkladu demokratických hodnot a existuje tu i výše zmiňovaná hrozba fašizace české společnosti.

Přímá demokracie nemůže být považována jako všelék na všechny problémy společnosti. Je však účinným nástrojem, který nám pomůže nacházet užitečná a použitelná řešení problémů moderní doby.

Nekonečná diskuse, tolerance v dialogu, hledání společných řešení, konstruktivní kritika, tvorba nových originálních postupů, svoboda, rovnost a solidarita, to by měly být atributy kvalitativního posunu, který nás čeká. Jen tak můžeme dojít k novému, spravedlivějšímu, humanistickému a demo-kratickému  uspořádání naší společnosti.

A nerozhodne to za nás žádný spasitel, mudrc ani odborník, jak se někteří lidé domnívají. Rozhodování o fungování obce, kraje a státu v kterémkoliv resortu bylo, je a bude vždy rozhodováním politickým. Nikdo z lidí na této planetě není znalec všehomíra, aby mohl rozhodovat sám o všem. Proto ministr dostává informace a návrhy od odborných poradců, proto poslanci dostávají podklady pro řešení od odborníků, a proto lidé musí dostávat (musí to být zajištěno zákonem)objektivní informace a návrhy na řešení (proXproti) pro rozhodnutí se v referendu. Konečné rozhodnutí vždy zůstane politickým.

Od počátku lidstva jsme odsouzeni (v dobrém slova smyslu) žít ve společenstvích a snažit se vycházet jeden s druhým. Pokud by tomu tak nebylo, lidský rod už by neexistoval.

Pokud jsme tedy v dnešní době zdravě naštvaní, než to staré zboříme, pojďme společně najít to nové, spravedlivé pro všechny. A až se na tom novém domluvíme, mocným tohoto světa se to určitě nebude líbit. To už jim ale nebude nic platné.