Mýtus o přímé demokracii nás vrací zpátky do otroctví

V roce 2002, kdy bylo založeno občanské sdružení Hnutí za přímou demokracii, aby začalo ukazovat lidem alternativu k politickému systému, nebylo v žádných médiích ani na internetu po přímé demokracii ani vidu ani slechu

hzpd-stop vládě-praha-21.4.2012

Dnes se setkáváme s tímto pojmem jako na běžícím pásu. Že by přímá demokracie byla přeci jen možností, jak se dostat ze současného marastu zastupitelské oligarchie? Každý na to může mít jiný názor.

Je však nutné, abychom všichni věděli, že mluvíme každý o stejné věci. Abychom došli k nějakému resumé, je třeba vyjasnit několik pojmů, které jsou mnohdy zkreslovány, překrucovány nebo zaměňovány za jiné, jak to dělají i někteří blogeři a diskutéři na iDNES, např. pan Polanecký, kteří buď neznají to, o čem píší nebo záměrně devastují myšlenky přímé demokracie

Pravzorem demo-kratického rozhodování můžeme s jistotou považovat lidové shromáždění v starořeckých Athénách, kdy se k politickým otázkám vyjadřovalo na sněmu okolo 6tisíc občanů(z celkových 30-35 tisíc) a do všech funkcí byli občané losováni (kromě písaře)

V průběhu 19.století se objevuje námi známé rozhodování občanů pomocí jejich volených zastupitelů. V té době to byl systém v praxi přijatelný a použitelný pro většinu lidí, kteří byli schopní najít svoje politické názory a ideály v malém množství jasně definovaných humánních a sociálních přesvědčeních, které byly shrnuty a propagovány křesťanskými, socialistickými a liberálními skupinami. 1)

K tomuto je třeba ale dodat, že na přelomu 19. a 20. století jsou zaváděny systémy přímého rozhodování občanů vedle zastupitelského, tak aby lidé mohli korigovat rozhodnutí svých zástupců. Bylo to hlavně ve státech USA a ve Švýcarsku.

Tímto malým výčtem z historie se dostáváme k pojmu přímá demokracie.

Je třeba zde jasně říci, že není v praxi možné, abychom jako občané rozhodovali bez pomoci námi zvolených zastupitelů. Uvažující člověk nepředpokládá, že 8,5 milionu lidí bude rozhodovat o všem, co projednává parlament a senát. To bychom nedělali nic jiného a práce a osobní život by neexistovaly, a to ani v době moderních informačních technologií.

Je však nutné si uvědomit, že dnešní doba je mnohem složitější, než byla na počátku vzniku systému zastupitelského rozhodování a idee lidí a jejich hodnocení jsou čím dál tím víc individuálnější2) a proto současný čistý zastupitelský systém je dávno zastaralý a nevyhovující. Lidé mají potřebu se vyjadřovat k jednotlivým otázkám společného žití a nespokojí se jen s volební účastí jednou za 4 roky.

Proto zde mluvíme o přímé demokracii, o participaci občanů na rozhodování, o kontrole svých zastupitelů, kterým je propůjčena rozhodovací moc občany na určité období.

Pokus tedy specifikujeme demo-kracii, máme na mysli jedině demokracii přímou, a přesně určeno, jako demokracii polopřímou, kdy vedle institutů parlamentu a vlády existuje systém referend (obec-kraj-stát) a kde rozhodující a konečné slovo v rozhodování mají samotní občané. Občané, kteří volí své zástupce, kteří je mohou kdykoliv odvolat (samozřejmě podle jasně stanovených podmínek) a kteří kontrolují a korigují rozhodnutí svých zástupců pomocí referend.

Pokud odpůrci zdůrazňují, že řadoví občané nejsou způsobilí a nebudou zodpovědní v rozhodování, pak vlastně zpochybňují i jejich rozhodnutí při volbách do parlamentu, senátu, kraje a obce a v důsledku zpochybňují i demokracii obecně.

Pochybovači o přímé demokracii tvrdí též, že lidé musí být nadprůměrně inteligentní pro rozhodování, což vylučuje z tohoto procesu spoustu současných poslanců a senátorů. Podle toho jakým způsobem rozhodují (většinou podle nařízení svých stranických vůdců a hlavně jejich mecenášů), již dávno nejsou způsobilí. A to mají k dispozici armády odborníků, kteří jim pro rozhodování připravují podklady. O stupni inteligence to tedy opravdu není.

Pro rozhodování v referendu by proto musela být zákonem garantovaná odborná podpora a občané by dostávali povinně k dispozici všechny potřebné údaje ke konkrétní otázce. Neméně důležitá by byla i povinnost umožnění mediální prezentace navrhovatelů referenda a jejich oponentů pro veřejnoprávní média. Hnutí za přímou demokracii ve svém návrhu Občanské ústavy představuje dokonce tzv. institut občanských komisí (model Planungszelle), které budou právě k otázkám v referendu takové podklady vytvářet za plné podpory státu a předkládat je občanům, jako pomoc pro rozhodování.

Je tedy nadevše jasné, když jde v současnosti o přímou demokracii, jedná se o systém polopřímé demokracie a né o doslovný význam slova.

Je jisté, že vývoj demokracie nesmí ustrnout, jinak doje k její destrukci. Kvalitativní posun od čisté  zastupitelské demokracie nemá jiný směr než k demokracii přímé důsledně polopřímé. Ta nám nemůže na druhou stranu naordinovat morálku. Je to ale nástroj, který umožní morálnímu potenciálu každého jednotlivce se uvolnit a pracovat pro dobro společnosti3)

Pokud tedy dnes mluvíme o pádu vlády a předčasných volbách, jsme jen na začátku cesty k vytvoření spravedlivější a humánnější společnosti. Po nových volbách se určitě nezmění podmínky řadových občanů, jen se vymění elity u moci a pojedou si v jiném hávu ve stejném systému bohatnutí bohatých a chudnutí chudých.

Ani ten vysněný kapitalistický ekonomický systém nedává všem občanům možnost svobodného a šťastného života a jestliže máme smysl pro spravedlnost, toleranci a solidaritu, nemůže nám být lhostejné, jak žijí ostatní lidé a přemýšlíme proto, jak to udělat, abychom se měli všichni lépe a abychom odstranili zapadání nás do naprosté majetkové, mocenské a sociální nesouměřitelnosti4)

V tomto smyslu přichází dnes Hnutí za přímou demokracii, tak jako v roce 2002 začalo propagovat polopřímou demokracii, s myšlenkami o systému, který by mohl ten kapitalistický nahradit.

Ekonomická demokracie. Pro mnohé pojem neznámý, pro mnohé pojem utopický, pro mnohé možný směr k lepší budoucnosti. Naše fantazie, otevřená mysl a touha po svobodě nám umožní nazírat na principy ekonomické demokracie jako na možnou alternativu k současnému nereformovatelnému kapitalistickému systému.

Podstatou ekonomické demokracie je podnik vlastněný zaměstnanci. Je to instituce, která je ekonomickou odpovědí na ideály vyjádřené heslem „Volnost, rovnost, bratrství“ respektující současně základní podmínku přežití individuální lidské bytosti v moderní společnosti.5)

A znovu se nejedná jen o teoretické uvažování. Ekonomická demokracie se v praxi úspěšně využívá a je životaschopným konkurentem ( i když v současné rozšířenosti né úplně viditelným)  globálnímu kapitálu v některých státech USA a nejznámějším je Mondragorský kooperativ ve Španělsku.

Vidíme tedy, že jiný svět je možný, pokud jsme ochotni vidět

Pokud nejsme ochotni vidět a věříme velkému „americkému snu“ nebo máme stále ambice poklonkovat kapitalistickým elitám, tak jak se o to snaží bohatší střední třída a pokud si neuvědomíme, že čistý zastupitelský systém je jen nástrojem vládnoucích elit a zároveň neuznáme právo všech občanů na rozhodování, může se nám po určitém čase stát, že ztratíme volební právo, právo na svobodu projevu nebo právo shromažďovací.

To je ale cesta zpátky a už jen kousek k návratu do otroctví.

1),2),3) Přímá demokracie - Verhulst, Nijeboer

4) Tři sociální světy  -  Jan Keller

5) www.hzpd.cz