Bylo by zajímavé zeptat se dnes milenců na Petříně, jestli oslaví náš vstup do Evropské unie deseti polibky.
Milenci mají většinou svůj vztah před sebou. Náš vztah k EU je však už desetiletý a nedá se říci, že si ho užíváme jako milující partneři v plnohodnotném spojení.
Již na počátku jsme měli obavy o navázání vztahu. 45% lidí neprojevilo zájem žádný a12% milostný vztah s EU v referendu zamítlo. Zbytek 3,5 milionu lidí (42% z 8,3mil. voličů) svým milostným hlasem náš vztah posvětilo.
Jakási plná zamilovanost k EU se ale nedostavila a volební účast do Parlamentu EU v letech 2004 a 2009 byla jen 28%. Celkově chladný vztah lidí k dění v EU je patrný dodnes. Poslední průzkum CVVM zde
Jak to u všech vztahů bývá, pokud nejsou živeny z obou stran životodárnou energií (nesmí to být zúženo ve smyslu „dám ti pusu, ale ty mi dej tři“.), dochází k ochlazování a končí většinou rozchodem.
Když se jeden z partnerů snaží toho druhého využívat nebo ho chce ovládat, potom už se nejedná o rovnoprávný vztah a láska se jaksi vytrácí.
Lidé právě takovýto stav v EU cítí a jejich důvěra v její instituce stále klesá. Mnoho lidí si stále více uvědomuje, že je třeba spoustu zásadních věcí změnit. Především se objevuje požadavek na více demokracie v EU.
Není přeci možné, aby o životech půl miliardy lidí rozhodovalo pár desítek politiků, kteří v tajnosti, za zavřenými dveřmi licitují o lidských osudech. Tento stav spíš připomíná dobu, kterou jsme si prožili před sametem. Mnozí politici, kteří dřív bojovali proti centralizaci moci (je vám to povědomé?), dneska podporují to samé, ale v jiném hávu (plíživě smrtelném).
Aktuálním do očí bijícím příkladem jsou utajovaná jednání EU o Transatlantické smlouvě, která podle ekonomky Švihlíkové „v sobě inkorporuje totální nadvládu korporací nad lidmi, nad vládami. Je to největší nebezpečí, o kterém u nás skoro nikdo nic neví. Bere se to jako „nějaká obchodní dohoda“ a přitom je to nástroj k ovládnutí celé Evropy korporacemi (zejména americkými)“. Zdroj zde
Lidé oprávněně požadují větší otevřenost, transparentnost, demokratičnost v EU a před blížícími se eurovolbami ne náhodou sílí aktivita občanských hnutí po celé Evropě, které požadují zásadní změny ve fungování řídících orgánů EU.
Například ve výzvě hnutí Demokratic Europe Now se uvádí:
„Občané jsou zkrátka vyloučeni z procesu politického rozhodování. Vyjednávání za zavřenými dveřmi a reformy prosazované shora dolů způsobují, že dokonce ani netušíme, na základě čeho jsou činěna rozhodnutí – pod jakým tlakem a na základě čích instrukcí. Zvenčí můžeme pouze pozorovat známky toho, že koncentrace politické a ekonomické moci křiví politiku, a že demokracie je až ta poslední v seznamu priorit. To je důvod, proč jsme odhodláni vybudovat hnutí bojující za lepší, demokratičtější Evropu. Prvým krokem k demokratické Evropě je nový Konvent EU. Konvent je proces legálního provádění podstatných změn Smluv o Evropské Unii. Je to současně jediný způsob, který nám umožní uskutečnit demokratické reformy fungování EU.“
Nelze se lidem divit, že jejich vztah je k EU chladný. Byl od začátku postaven na nerovných podmínkách. Nelze jej však úplně zatracovat, jak to požadují kdejací euroskeptici. Ti zřejmě žijí v úplně jiném světě a neuvědomují si dosah globalizace na naše životy. Samostatné malé státečky nemají šanci obstát proti nadnárodním korporacím, které se snaží ovládnout celosvětové trhy a již dnes ovládají mnoho vlád suverénních států. Zrušení EU tak není prozíravý nápad.
Nemusíme EU milovat až k smrti, měli bychom si ale uvědomit, že v současné době od byrokratů z Bruselu přichází k nám až 75% legislativy a naši poslanci ji jen schvalují. To už je pěkná dávka pravomocí, odevzdaná mimo náš stát. zdroj zde
Za životodárný polibek od nás všech by proto mohl být náš požadavek ke kandidátům do Europarlamentu právě na zavedení participace občanů v rozhodování v EU. Politici ve svých předvolebních kampaních na toto téma jaksi zapomněli, nebo ho záměrně neuvádějí.
Je tedy na nás občanech jim připomenout, že oni jako naši zástupci, se musí přičinit o to, že chceme Evropu občanů a pro občany.
