Komunisty je třeba pustit také k moci. Potom teprve procitneme.

KSČM je jediná parlamentní strana, které občané ještě neumožnili něco pokazit. Jak vidno i z krajských voleb, lidé, z pocitu beznaděje, odevzdávají komunistům čím dál tím víc své hlasy.

Od sametové revoluce se u moci vystřídala různá seskupení a můžeme s klidem zhodnotit jejich počínání jako vyprázdněné, nenabízející žádnou perspektivu. V zaběhnutém koloběhu zastupitelské demokracie se postupně znemožnili všichni důležití vládnoucí hráči, ať už to byly ODS, ČSSD, KDU-ČSL, ODA, US-DEU, TOP09, SZ, VV+LIDEM.

Jediní, kdo si za tu dobu nepřičichli k vládnutí, byli komunisté. Ti mají předpoklady se k moci dostat, protože tiše v koutku čekají, až se proflákne úplně všechno, co se profláknout dá. Potom dosáhnou na vysněný vrchol a bude jim umožněno podílet se na vládě.

Tento scénář je více než pravděpodobný a pokud KSČM vystoupí konečně ze svého totalitního stínu a nasadí si modernější kabát, má ambice na nějaký čas dostat se k ochutnávce moci.

Myslím, že je to víc než potřebné. Jedině tak se může naplnit proces „znemožňování se“ velkých politických stran a bude dokonáno. Poslední strana, která ještě nic nepodělala, se také znemožní, jelikož nemá schopnost vymanit se ze stávajících mantinelů současného systému. Nenabízí nic nového, co by dávalo naději.

A nastane vzduchoprázdno.

Lidé se konečně ve velkém začnou probouzet a budou volat po zásadních změnách. V tomto stádiu procesu aktivizace občanů přijde pro ně velká zkouška. Objeví se určitě v tom chaosu nějaký „hnědák“, který slíbí zavedení pořádku a zahraje na nacionální strunu. V tom bude velké nebezpečí a bude nutné si dát pozor.

Výše uvedený průběh se samozřejmě neuskuteční po předčasných volbách, pokud k nim dojde, ani za dva roky po normálních volbách. Bude to ještě nějaký čas trvat, než se komunisté poučí ze svých „poučení z vývoje“. Bude trvat i než se znemožní při spoluvládnutí.

Bude to však dostatečný čas k uzrávání většiny občanstva našeho státu v kontextu evropského a celosvětového vývoje.

To už ale nepůjde jen o kosmetické změny nic neřešícího stereotypu zaběhnutého společenského systému. Vlny nespokojenosti a touhy po spravedlivějším životě se vyvalí z břehů a zaplní všechna místa postižená starými pořádky.

Tak se na to připravujme. Vzdělávejme se, hledejme nové nepoznané možnosti a diskutujme o nich. Musíme být velice dobře připraveni na to, abychom živel ukočírovali. Budeme potřebovat sebevědomí, zodpovědnost, toleranci a schopnost naslouchat druhým. Potom dokážeme rozhodovat o sobě sami a prosadíme si společenský systém, založený právě na této naší schopnosti.

K tomu nám NEdopomáhej Bůh nebo nějaký rádoby spasitel.