Jak (ne)uctíváme protivníka

Je cítit velké napětí napříč celou naší společností po první přímé volbě prezidenta. Není to ale jen důsledkem této, pro nás nové, zkušenosti.

Jaksi jsme zabředli do nových nepoznaných vod a nevíme, jak se s nimi poprat a zůstat přitom důstojnými a slušnými. Po sametové revoluci jsme si mysleli, že všechno půjde tak nějak samo a naši zastupitelé vyřeší otázky té naší vysněné demokracie za nás.

Dnes se nestačíme divit, jaké podoby diskuze lze dosáhnout, v tom negativním smyslu. Paradoxní na tom je, že jedním z hlavních důvodů změny zákona o volbě prezidenta byly nechutné tahanice, osočování a machinace poslanců při volbě. Dnes tyto nedůstojné a sprosté praktiky převzali samotní občané. Zvláštní místo potom v tomto hodnocení mají umělci.

Připomeňme třeba diskriminaci herce Dejdara tvůrci seriálu Zdivočelá země (spisovatel Jiří Stránský a režisér Hynek Bočan), když podpořil Zemana nebo vyjádření režiséra Hřebejka v Lucerně po volbách: "Rudá a hnědá prasata táhla lháře a demagoga na Hrad." K tomu si přidejme kvantum „diskuzí“ na sociálních sítích. Tam si lidé žádné servítky vůči opačným názorům také nebrali. Navrchu potom ční naše média. Takové chování lidí je pro ně plodným podhoubím pro senzace a přikrmování netolerantních hádanic v mediálním éteru. Po kritice kultury projevu ani vidu, ani slechu. Jen když se to prodává.

Není to jen prezidentská volba, co zvyšuje napětí mezi lidmi. Vzpomeňme antikomunistické protesty studentů proti zastupitelce Baborové (KSČM) (ta se z toho psychicky zhroutila a v současné době odstoupila), potažmo proti výsledkům krajských voleb, podpořené kardinálem Vlkem, hercem Hanákem nebo rektorem Jihočeské univerzity. Jak hodnotit tyto akce 23 let po revoluci?

Na jedné straně právo na protest, na druhé výsledky demokratických voleb. Každá strana má své argumenty, kde je ale diskuze (wiki:“z lat. discussio od dis-quatere, pře-třásat, zkoumat, diskutovat, diskuse je věcný rozhovor několika osob nad určitým tématem, jehož cílem není rozhodovat, nýbrž věc pečlivě rozebrat z různých stránek“)? Je zde potřeba zúčastněných věci vyjasňovat, naslouchat si, nebo se někdo snaží vyvolat histerii?

Jak kdysi prohlásil Masaryk:“Demokracie je diskuse“. Za totality diskuse nebyla 40 let připuštěna a poznamenalo nás to, jak je vidno, do dneška. Demokratické buňky nenašly u nás to správné podhoubí a je těžké zadělat kvas na obnovu. Vše nové nás potom vrhá do nesnesitelné beznaděje a my jsme schopni porvat se do krve za svoji pravdu. Neuvědomujeme si ale, že vedle sebe budeme žít ještě dlouho a „číše by mohla brzo přetéct“. Nekončí to ničím jiným než fanatizmem, v extrému občanskou válkou.

Povolební šílení ještě nevychladlo, proto je třeba horké hlavy chladit a navrhnout jim alternativu. Přesněji řečeno poukazovat na podstatu všeho nedorozumění. Zástupný problém, kterým se prezidentská volba jeví, nás odklonil od důležitějších problémů, které ovlivňují náš život, a my jsme se upjali na naději ve spásu jedním menším zlem.

Jedno se ale tomu mumraji okolo volby hlavy státu nedá upřít. Je to skvělý studijní materiál pro analýzu stavu naší demokracie. Ukazuje se, že demokracie je pro spoustu lidí, zvlášť politiků, intelektuálů, umělců polem neoraným a dokazují ostatním, že ten, kdo má jiný názor než oni, není jich hoden. To už ale demokratické principy zjevně nejsou.

Ukazuje se, že nám chybí celospolečenská diskuze o závažných otázkách jak minulosti, tak přítomnosti. Je až nebezpečné, když lidé odmítají seriozní diskuzi o pravé podstatě minulého totalitního režimu a jejím vztahu k dnešku. Chtějí snad zapomenout? Udělat silnou čáru za tím, co bylo? To ale nelze. Vždy nás minulost bude stíhat a vždy se vynoří a my nebudeme opět schopni se s ní vypořádat. Příkladem toho byla jistě otázka odsunu sudetských Němců v prezidentských debatách.

Jsme odsouzeni k tomu minulostí se zabývat. A když to přijmeme, postupem času to pro nás bude potřeba. Jen tak můžeme přemýšlet o tom, co dobrého nám zbylo pro přítomnost a hlavně, jak měnit dnešní nefunkční systém, jak politický tak ekonomický. K tomu je nám třeba té slušné a tolerantní diskuze, diskuze vskutku demokratické.

Vyvolat takovou diskuzi v celospolečenském měřítku se pokusí Hnutí za přímou demokracii tuto sobotu v Českých Budějovicích. Pod názvem „Demokracie versus totalita ve 21. století“ hnutí zorganizovalo otevřenou konferenci, kde své názory na současnou situaci vyloží organizátoři protikomunistických protestů vedle zástupců KSČM. Ale nejen oni. Vystoupí i další pozvaní hosté z řad intelektuální obce a možnost diskutovat o podobách demokracie a kultuře projevu má i široká veřejnost.

Pokud se podaří nastartovat v lidech pocit, že konfrontační přístup nic neřeší, že jedině na otevřeném a rovném přístupu je třeba stavět, můžeme doufat i v to, že náš společný prostor žití, my všichni, radikálně změníme ve prospěch nás všech.

„Často nemá člověk většího nepřítele než sebe samého“, Marcus Tullius Cicero