Pohan Juraj Melo popsal, jak čeští pohané vnímají Vánoce i náboženství jako takové. Vánoční svátky jsou pro ně hlavně oslavou zimního slunovratu, který označuje znovuzrození slunečního boha. Sám věří v kult Wicca.
Třetí díl vánočních rozhovorů se zaměřil na pohanskou menšinu a její pojetí nadcházejících vánočních svátků. Juraj Melo je brněnským koordinátorem České pohanské společnosti. Pod její záštitou pořádá akce pro podobně smýšlející vyznavače. Obecně přijímané vánoční tradice české společnosti podle něj nejsou v rozporu s pohanskou vírou a oba pohledy se dají snadno kombinovat.
Pohan je široký pojem. V co přesně věříte a vyznáváte?
Já jsem wiccan. To je docela mladé pohanské náboženství. Založeno bylo v Anglii v padesátých letech minulého století Geraldem Gardnerem. Věříme a uctíváme mužského boha a ženskou bohyni. V zásadě je to podobné jiným pohanským vírám také i tím, že máme osm svátků v roce. Například právě Vánoce, kterým říkáme Yule, to je svátek zimního slunovratu. Dále máme třeba letní slunovrat, jarní a podzimní rovnodennost a dále pak čtyři svátky navazující na lidovou tradici – Imboln na začátku února, Beltine třicátého dubna, Lughnasad uprostřed léta a Samhain, který odpovídá haloweenu.
Co obecně takový pohanský svátek obnáší?
Naše zvyky mnohdy vychází z lidových tradic. Na Vánoce to je hodně podobné jako dnešní zvyky. Ozdobíme stromeček a tak dále. Jsou tu i speciální tradice, jako třeba zapálení vánočního polena. To má symbolizovat slunce. Další svátky obnáší spoustu dalších tradic, ale to je na dlouhé povídání. Jinak ale nemám žádné extra vánoční zvyky. Všechno jsem si přizpůsobil tomu, co jsem zažíval od dětství. Ať už zdobení stromečku, rozdávání dárků nebo betlémské světlo. Zvlášť to poslední je nádherný symbol rodícího se boha.
Jak probíhají pohanské obřady?
Druidi pořádají své rituály výhradně venku a nezáleží, jaké je počasí. Zažil jsem i rituál, kdy bylo sněhu po kolena. Byla nám zima a čekali jsme, kdy to skončí, ale mělo to i své kouzlo. Třeba ale v případě svátku Yule se zima a sníh skvěle hodí a pomůže to prožít ten rituál. U wiccanů ale není problém provádět tyto rituály i uvnitř. Obřad obvykle začíná, že se sejdou lidé a očistí si rituální místo. Potom proběhne znázornění motivu svátku, který oslavujeme. Potom přichází část, která přesahuje všechny tradice, a to je požehnání pitím, třeba medovinou, a jídlem. Připomíná to křesťanský rituál svaté přijímání. A na závěr oslava.
Samotné Vánoce tedy slavíte stejně jako ostatní lidé, ale jako takovou nadstavbu máte rituál zimního slunovratu?
Co se týká mě osobně, pro mě Vánoce znamenají znovuzrození boha. Našeho boha vnímáme jako Slunce, bohyni jako Měsíc. A právě na zimní slunovrat je slunce nejníže a vypadá to, jakoby se mělo ztratit. A to by znamenalo konec všeho. Slunovrat je i důkaz toho, že zima skončí a neumřeme hlady. Celé toto období působí, že jsme obklopeni temnotou a nikde není žádná naděje. Ale právě na slunovrat se rozsvítí malinké světlo, které zatím nic neznamená, ale bude stále větší a větší, temnotu osvítí a bude zase dobře. Je to svátek naděje a znovuzrození. Vánocích se mi líbí, jak ta základní myšlenka přesahuje více náboženství. Posledních dobou sleduji, že Vánoce slavím vícekrát. Jednou s přáteli, potom zmiňovaný rituál Yule na slunovrat jednadvacátého, a poté u nás doma, na Štědrý večer. Takže ano, slavím to stejně jako ostatní, jen tam je ta pohanská nadstavba.
Podle čeho se rozhoduje pohan začátečník, jestli se přikloní více ke slovanským, keltským, severským, nebo jiným náboženstvím?
Myslím si, že evropské národy jsou natolik promíchané, že i v Češích, koluje z části krev Kelta nebo seveřana. Není to proto omezené dnešními hranicemi. Výběr konkrétního náboženství ale bývá mnohem pragmatičtější. K prvním informacím jsem se dostal tak, že jsem si něco četl o wicce a začal to vyznávat. Později jsem potkával další pohany, například druidy, nebo vyznavače Asátrú (pozn. severské pohanství). Chvíli mě zajímali proto druidi, pak jsem se ale vrátil zpět k wiccanům. Výběr tradice závisí na lidech okolo a dostupných zdrojích. V České pohanské společnosti se snažíme akce pořádat nezávisle na jednotlivých vyznáních, aby se toho mohl zúčastnit každý.
Co se týče bohů, které vyznáváte, vnímáte je spíše metaforicky, nebo jako reálné bytosti?
Tuto otázku jsem slyšel už mnohokrát. A uspokojivou odpověď jsem na ni ještě nedal, protože jsem ji možná ani nenašel. Jsem technicky, až racionálně, zaměřený člověk a myšlenka metafor mi přijde blízká, až logická. Když jsem začínal, vnímal jsem to právě takto. Časem jsem si ale s bohy vytvořil vztah a začal s nimi komunikovat. Nedá se to vědecky potvrdit, ale sám cítím, že bohové zasáhují do mého života tak, jako by to byly reálné bytosti. Takže si myslím, že pravda je někde mezi.
Jak vnímají pohanství ostatní lidé ve tvém okolí?
Když jsem s tím před deseti lety začínal, rodiče k tomu byli podezřívaví. Oba jsou katolíci a také mě tak vychovávali. O tom, že nedělám nic špatného jsem je snad časem i přesvědčil. Problémy s jinými lidmi nemívám, protože mě pohanství v ničem neomezuje. Žiji život jako všichni ostatní, jenom si tam přidávám prostřednictvím pohanství něco navíc. Katolíci, kteří mi říkali, že půjdeme do pekla a podobně, se najdou jen zřídkakdy. My nepůjdeme do pekla, máme vlastní koncept posmrtného života.
Jaký máš vztah k jiným náboženstvím?
Mezi jednotlivými pohanskými vírami se čas od času popichujeme, říkáme o sobě vtipy. Ale vždy v dobrém. V zahraničí, hlavně v západních zemích, je situace mezi pohany vyostřenější. Proto považujeme za jeden z úspěchů, že u nás v Čechách to je lepší. Co se týká ostatních, vnímám je neutrálně. Je to zkrátka něco jiného.
Ing. Juraj Melo
Šestadvacetiletý Juraj Melo vystudoval informační technologie na VUT v Brně a nyní pracuje jako softwarový developer. K pohanství se dostal přes přátele a v České pohanské společnosti plní úlohu koordinátora pro město Brno a okolí.
První díl cyklu vánočních rozhovorů - se sociologem náboženství
Druhý díl cyklu vánočních rozhovorů - s husitským farářem
Jan Kříž
