Stáří Země se uvádí v milionech či miliardách let a podobně dlouhodobě se datuje délka vývoje organismů - i člověka.
Naproti tomu několik konservativců – a jsou mezi nimi i vědci – se drží údajů Bible a kladou vznik života do doby poměrně nedávné. Mohou mít pravdu?
Zdá se, že ne. Existuje totiž celá řada nálezů pozůstatků člověka i zvířat a bylo naměřeno, že jsou staré desítky tisíců let. Je to ale pravda?
Jak známo, stáří nalezených pozůstatků (tedy kostí) živočichů – i člověka – se měří t. zv. radiokarbonovou metodou. Jedná se o radioaktivní izotop uhlíku C 14, který má poločas rozpadu 5.730 let. Ve formě kysličníku uhličitého CO2 se tento isotop fotosyntézou dostává do rostlin, a přes rostliny do těl všech živočichů. Hlavně tedy býložravců a přes ně i do ostatních živočichů. Protože neustále jíme, obsah C 14 se v nás neustále obnovuje a to až do okamžiku naší smrti. Pak tento obsah začíná klesat – o polovinu během každých 5.730 let. Stačí tedy změřit obsah C 14 v nalezených kostech a můžeme určit jejich stáří.
C 14 vzniká tak, že kosmické záření vniká do naší atmosféry, naráží na atomy dusíku a vytváří z nich atomy C 14. Podrobně je to popsáno třeba ve Vikipedii, nebo ve výborné knize pana M. Kechlibara: «Zapomenuté příběhy 2», kapitola: «Muž s tváří opice», odkud jsem zmíněné údaje převzal.
Dosud jsem se domníval, že stáří se prostě vypočítá – je to exponenciální funkce, ale podle pana Kechlibara to nejde. Obsah C 14 v atmosféře prý není konstantní, ale kolísá. Proto se stáří nálezů určuje pomocí tabulek, kde je toto kolísání zohledněno.
To mne přivedlo k myšlence, jak by tomu bylo, kdyby někdy v minulosti isotop C 14 v atmosféře nebyl vůbec, nebo by ho tam bylo jen velmi málo. Pak bychom v nálezech naměřili mnohem méně C 14 a tudíž bychom nálezy datovali do doby mnohem starší, než by bylo jejich skutečné stáří. Bylo by něco takového možné?
Podíváme-li se do Bible na zprávu o stvoření, najdeme tam velmi zajímavý údaj, se kterým si nevíme přesně rady. Píše se tam, že Bůh vytvořil jakousi klenbu, nazvanou nebe, nebo spíš obloha a že tato klenba rozdělila vody. Byly vody nad oblohou a vody pod oblohou, tedy na zemi (Gn 1, 6 až 8). Nevíme, co měly být ty vody nad oblohou. Ale pokud by to byl jakýsi vodní plášť (asi vodní pára) kolem Země, pak by to znamenalo, že Země byla chráněna před kosmickým zářením, tedy také, že vznikalo mnohem méně C 14 a že tedy měření radiokarbonovou metodou zjištuje velké stáří i tam, kde se jedná o nálezy poměrně mladé.
Tato vodní vrstva kolem Země měla při potopě spadnout na zem – jsou to snad ona «nebeská okna», která se při potopě otevřela (Gn 7, 11).
To by ovšem znamenalo, že celá vývojová teorie stojí na hliněných nohou a že konservativci stojí pravdě mnohem blíže.
Je mi jasné, že sklidím v diskusi naprostý posměch, ale rád bych uvedl, že zatím žádný archeologický nález nezpochybnil ani jeden biblický údaj. Zdá se, že Bible je velmi přesná.
Jako příklad její ohromující přesnosti uvádím citát z nejstarší knihy Bible, z knihy Jobovy, kde čteme, že «Hospodin stvořil zemi a zavěsil ji na ničem». Zavěsil ji na ničem – starověký autor to nemohl vyjádřit přesněji. Odkud to věděl? Před 4.000 lety!
A ještě něco – Bible počítá s tím, že lidé jí nebudou věřit. Apoštol Petr píše ve 3. kapitole svého druhého dopisu o posměvačích, kteří «záměrně přehlížejí, že před časy existovala obloha a země, která povstala z vody … a že tehdejší země byla vodou zničena při potopě» (můj neumělý a kostrbatý překlad). Lidé jí nebudou věřit – ale to neznamená, že nemá pravdu.
Je to otázka vyloženě etická. Má-li totiž Bible pravdu, znamenalo by to pro nás nutnost změny. Změna smýšlení, změna života – a to skoro nikdo nechce. Škoda.
