Mafiáni na silnici

Najezdil jsem dost km v Itálii, ale nemohl jsem se ubránil obavám, když jsem měl jezdit po Sicilii. Mafie, zločin, omerta – to jsou pojmy, které rozhodně nevyvolávají příjemné představy. Člověk už v duchu vidí bouračku, nebo aspon rozbité sklo a vybrané auto, či peněženku ukradenou i s kreditní kartou.

Ale pak se v internetu vyskytne letenka doslova za pár babek a - jak se česky krásně říká – pak to nekup. Neodolali jsme, koupili, doletěli a na letišti převzali auto. Sedl jsem za volant a vyrazil do blízkého Palerma.

Město sestává z úzkých uliček, vetšina jich je jednosměrných a provoz je opravdu hustý. Bez navigace bych naše ubytování nikdy nenašel. Na první pohled strašlivý zmatek. Ale člověk se kupodivu docela svižně proplete. Tu tě jeden pustí, další tě nechá přejet do jeho stopy, jde to docela v pohodě. Až jsem se divil.

Problém je parkování. Všechno je obsazené. Někde jsou auta zaparkována ve dvou řadách – jak se dostane ven ten, co parkuje blíž ke zdi, to tedy nevím. Zažil jsem víckrát, že si někdo potřeboval něco koupit a zastavil přímo před krámkem - vedle parkujících aut, tedy přímo v jediném jízdním pruhu. Vůbec mu nevadilo, že ucpal provoz v celé ulici. Ostatní řidiči houkali, aby mu ukázali, že si má pospíšit, ale jak se mi zdálo, nikdo se dopravdy nezlobil, spíš si z toho dělali legraci.

To houkání je opravdu intensivní. Houká se prakticky pořád, hlavně v Palermu, na venkově už to tak zlé není. Stál jsem třeba na červenou na křižovatce. Už jsem měl zařazenou jedničku a spojku jen tak přidržoval, abych mohl okamžitě vyrazit. Padla zelená a já přímo vystřelil. Přesto ten za mnou stihnul houknout. Asi jen tak pro radost, nebo aby nebyl za slabocha. Dost nepříjemné je, že houkají i v noci. Nebo když v noci nějaký mladík v úzké uličce „vytúruje“ motorku do vysokých otáček, pokud bydlíte přímo v městě, rozhodně to příjemné není. Takých mladíků je v Palermu zřejmě dost, takže toho moc nenaspíte.

Na venkově se ale jezdí překvapivě klidně. Nepředjíždí se moc, ale když je třeba, pak předjedou i na plné čáře, třeba i dvojité.

Přednost v jízdě se dává, ale stopku nikdo nerespektuje. Divil jsem se, proč tam ty značky vlastně dávají.

Viděl jsem dva chlapíky, jak si na kruhovém objezdu zkrátili cestu - místo aby řádně objeli kruh vpravo, prostě to střihli doleva. Ani jsem nechtěl věřit svým očím, ale na kruháku nic nejelo, tak proč ho objíždět.

Zažil jsem vícekrát jízdu v jednosměrné ulici v protisměru. S tím zažitím to myslím doslova, protože jsem jednou sám takto musel jet. V městečku byly prakticky jen dvě ulice, obě jednosměrné, jedna tam a druhá zpět. Dojel jsem na jednu stranu, ale ulice zpět byla rozkopaná a tak se prostě jezdilo tou první jednosměrkou i zpátky. Bez označení! Nebyl to příjemný pocit, ale nikdo se nerozčiloval. Ani protijedoucí řidiči, ani nikdo na chodníku.

Z počátku dělá trochu potíž, jak oni si vynucují třeba vjezd do hlavní ulice. Prostě vystrčí čumák auta a pomalu se pomalu sunou dál, až někdo ztratí nervy a poustí ho. Říkal jsem si: aha mafiánské způsoby. Jenže to je jen zdání. Člověk za pár dnů zjistí, že oni vlastně jezdí velmi ohleduplně. Potřebuješ se dostat do hlavní ulice, tak tě pustím. Každý přece ví, jak se do takové ulice těžko vjíždí. Zítra zase někdo pustí mě. Potřebuješ se dostat do vedlejší stopy, tak tě klidně nechám. Někdo jede jednosměrkou v protisměru, proč bych se rozčiloval a klepal si na čelo. Vždyt on to ví a dá si pozor, aby se nic nestalo.

Jezdil jsem tam dva týdny, projel jsem celý ostrov a neviděl ani jednu nehodu. Neviděl jsem ani, že by někdo nadával, nebo že by se dva řidiči dokonce do sebe pustili. Zdánlivě anarchie a strašlivý nepořádek, ale v podstatě porozumění a ohleduplnost. Docela se mi ti řidiči „mafiáni“ líbili. Ne že bych chtěl takovéto způsoby zavádět, ale ta jejich tolerance a klid, to bych si přál i u nás.

I jinak - Siciliáni jsou velmi přátelští a družní. Rádi si popovídají a pokud člověk potřebuje třeba ukázat cestu, jsou velmi ochotní. Sami vás osloví a zeptají se, co potřebujete. Ale pozor – jsou tak ochotní, že vám ukážou cestu, i když ji sami ani moc neznají – ale nezlobte se na ně, když si trochu zajedete - oni vás prostě nechtěli zklamat.