Bude „Jeho Svatost“ ještě svatější?

Před několika dny proběhlo medii krátké sdělení, že už v květnu bude zemřelý papež, tedy původně kardinál Karol Jozef Wojtyla prohlášen za svatého. Údajně uzdravil jakousi jeptišku – neznám podrobnosti a ani je nechci zjišt’ovat. Docela rád bych ale věděl, co to blahořečení vlastně přinese.

Jako každý papež i on vědomě přestupoval Ježíšovo přikázání. Ježíš totiž jasně řekl: „Nikoho na zemi nenazývejte otcem, protože jeden je váš otec, ten v nebesích“ (Matouš 23,9). Jak si papež může nechat říkat „Svatý otec“ a přitom ctít Ježíše? Tady to s jeho svatostí jaksi nehraje.

Slovo „svatý“ původně znamenalo „oddělený“. Vše, co bylo oddělené pro Boha, konkrétně třeba pro službu v chrámu, bylo svaté.

Přeneseno na lidi to znamená, že svatí jsou ti, kteří jsou nečím odděleni od ostatních. Křest’ané věří, že Kristus za ně svou smrtí zaplatil, doslova je koupil a tedy vědomě Kristu patří, jsou jeho. To ostatně říká samo slovo křest’an - „ten kdo patří Kristu“. To je odděluje od jiných lidí - mají jiný cíl, jiného krále, a do jisté míry i jiné hodnoty – tudíž jsou svatí. A sice všichni, kdo takhle věří, bez ohledu na to, co o nich prohlašuje církev. Svatost tedy není především otázka kvality, nýbrž vlastnictví – patřím-li vírou Kristu, jsem svatý.

Samozřejmě, že kvalita s tím souvisí, od křest’ana se logicky očekává, že jeho víra na něm bude nějak vidět. I nevěřící lidé vědí, jak veřící má vypadat a když zklameme, dovedou to jasně verbalisovat.

Byli a jsou lidé, kteří s Kristem žijí velmi intensivně a z víry dokázali úžasné skutky. Rozdali své jmění chudým, sloužili nemocným atd. Ti potom vešli do lidových legend jakožto svatí. Církev se toho bohužel chytla a udělala z nich oficielní „světce“. Nutno spravedlivě říci, že někteří z nich byli skutečně mimořádní lidé, zasluhující úcty – třeba František z Assisi, nebo Marie matka Pána Ježíše a celá řada dalších. Ovšem uctívat je a modlit se k nim, to je pověra a pohanství. Oni sami by byli první, kdo by to s hrůzou odmítli.

Mezi církevními « svatými » jsou i různé kontroverzní postavy a dokonce tací, kteří nikdy nežili – např. náš Jan Nepomucký. (Kdo o tom pochybuje, dříve než se vyjádří v diskusi by si měl přečíst třeba poutavou a fundovanou knihu prof. F. M. Bartoše : « Svědci a kacíři », vyd. Husova českoslovenká evangelická falkulta v Praze 1949.)

Takže zařazení pana Wojtyly mezi „světce“ lze považovat za poněkud nedůstojné. Byl to bez pochyb mimořádný člověk, velmi nadaný a vykonal mnoho positivního. Patří mu lidská úcta a dobrá vzpomínka. Ale římská církev by udělala mnohem lépe, kdyby ho nechala v pokoji odpočívat a nezatahovala ho do pochybné společnosti „světců“.