Druhý aprílový víkend letos přímo vybízel k očistě, a ne ledajaké. Namísto očisty zaměřené na vlastní tělo či ducha jsme se synem uspořádali druhý ročník sběru odpadků z příkopů podél silniček, táhnoucích se jizerskými hvozdy.
Přestože času je málo a osobní zájmy často vítězí nad entuziasmem pro starost o naše okolí, vyrazili jsme letos sbírat odpadky z příkopů podél silniček v Jizerských horách pouze ve dvou, já a šestiletý syn. První „ročník“, na jaře 2015, proběhl za účasti skupinky přátel a nasbírali jsme tehdy kromě zhruba čtyřiceti kilo odpadků i cenné zkušenosti. A sice, že se vyplatí vzít pár pytlů navíc oproti očekávání nebo se připravit na to, že naši kořist nebudeme moci lehce zavřít do obecních klecí na odpadky, pokud ji nedoneseme ve speciálních pytlích vydávaných obecním úřadem.
Sběr odpadků v přírodě je aktivita, na níž je záhodno se dobře vyzbrojit, aby si člověk nepřinesl domů kromě povznášejícího pocitu z dobrých skutků i nehezké zranění či nežádoucí bakterie. Doporučujeme pevné holinky nebo boty, kvalitní gumové či pracovní nepromokavé rukavice, starší oblečení, nad jehož zkázou neuroníte slzu, klacek nebo hůl, kterou vyšťouráte odpadky napůl zarostlé v trávě nebo uvízlé v proudu říčky. Dále extra pevné odpadkové pytle (ideálně od obecního úřadu, abyste kořist nemuseli táhnout až domů), ideálně více kusů na různé typy odpadků (směsný odpad, plasty, plechovky...). A pokud nedisponujete svaly jako Rambo a nechce se vám riskovat zablokování krční páteře nebo „houser“, vytáhněte malý vozíček, ve kterém pytle, vážící i až 20 kg, hravě dovezete do cíle.
Vřele doporučuji do podobných akcí zapojit děti, protože lepší „eko-lekci“ nevymyslíte! Během akce si bystré děti uvědomí, jak je důležité pečovat (i v takto minimalistické verzi na vlastní triko) o životní prostředí, v němž žijeme, z něhož čerpáme všechny životně důležité zdroje jako vzduch, vodu, potažmo potravu a energii obecně. Hravá a bezprostřední dětská mysl navíc dodá i tak „nechutné“ činnosti další rozměr zábavné hry či bojovky. Můj syn chodil podél příkopů s klacíkem jako „detektor“ odpadků, jeho bystrému zraku neunikly ani zátky od pet lahví a moje dlouhá chapadla nestačila luxovat příkopy dle pokynů detektoru.
Možná už se k vašim uším donesl výraz „garbologie“ neboli speciální společenskovědní disciplína zabývající se odpadky. Z jejich množství a složení usuzuje na sociální, kulturní, ekonomické a jiné fenomény ve zkoumaných oblastech. V našem „vzorku“ převažovaly plechovky od nápojů (hlavně piva... jak jinak, když jsme v Čechách), o něco méně bylo pet láhví (před dvěma lety tomu bylo naopak) a čestné třetí místo co do četnosti obsadily obaly od jídla (nejpopulárnějšími „výletnickými“ sušenkami se zdají být MILA a DELISSA).
Co se výletů do přírody týče, odmalinka jsem zvyklá nestravitelné zbytky svačiny vyhodit do koše po cestě, případně donést domů, ne je přeci „normálně“ (a hlavně nenápadně) zahodit do škarpy. Spousta lidí s tím však očividně „nemá problém“ a co se pak s plasty a kovy v přírodě děje raději „neřeší“. Pasivní přednášky ekologů na školách či v médiích asi nemají ten správný efekt. V hloubi lesa cestou domů, zdánlivě mimo dosah civilizace nedaleko lesní pěšinky, objevil „detektor“ v těžko prostupném houští dokonce celé pytle s odpadky. Kdo si mohl dát tu práci a zašel vyhodit rezidua svého konzumního řádění až sem?! Z toho nám zůstal rozum stát.
Pokud tedy budete mít někdy čas a chuť, vyrazte do přírody na odpadky! Ideálním časem je jaro a podzim, kdy se příroda probouzí nebo ukládá ke spánku a porosty nebují tak mocně jako v létě. Při této „trochu jiné“ procházce nebude o zážitky nouze a příroda vám poděkuje. A nečekejte, až podobnou akci uspořádá nějaká organizace nebo spolek ve vašem okolí. Vlastní iniciativě se meze nekladou a za podobné řádění vám snad nikdo nevynadá!
