Změnila jsem si jméno

Kamila Steinová již neexistuje. Potřebovala jsem změnu, neboť jsem si uvědomila, že musím začít nový život. 

Zeměpisářka: (Nakráčí rozhodným krokem do třídy a ještě rozhodněji vytáhne z učitelského šuplíku –? já tomu říkám učitelský bonzáko-trezor –? testy, které naše třída minulou hodinu psala.) Prosím vás, někdo mi odevzdal test, kde je napsáno divné jméno.

Já: (Napodobuji třídu a koukám se zmateně po ostatních, ale tentokrát mi mé čumění přináší větší cukání v očích než ve spodním rtu, protože spolužačky na mě pobaveně zírají a smějí se.)

Zeměpisářka: (Nasadí pokřivený škleb na způsob Kung Fu Pandy.) No? Kdo se takhle podepsal?

Já: (Opatrně zvedám ruku.)

Zeměpisářka: (Kouká na mě udiveně.) Ty, jo? Já myslela, že Cecílie Pyreneje je nějakej klučina, co si ze mě udělal srandu.

Já: Ne, já jsem Cecílie.

Zeměpisářka: Takže ta koule patří tobě, jo?

Já: Ne, ta patří Cecílii. (Také jste si všimli, že jsem vytvořila paradox na způsob největších myslitelů, kterým byl třeba Raymond Smullyan? V těch přírodních vědách asi nejsem úplně marná.)

Ukázkový vozejček mi na bakalářích stále svítí, tudíž Cecílie Pyreneje ani svým příjmením učitelku dostatečně neoslnila a nedonutila dát jí lepší známku :D

Nu což, příště budu Cecil Karpaty. Změna pohlaví v dnešní době frčí.