Brigádou u zmrzliny jsem si potvrdila dvě věci; manuální zručnost a šikovnost se mi vyhnuly obloukem.
(První díl mého zmrzlinového dobrodružství najdete zde: http://steinova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=782899)
...
- Spadly mi vlasy do zmrzliny. Nevadí, stává se. Akorát lidem, kterým jsem prodala zmrzku s příchutí L'Oréal Paris, to moc jedno nebylo.
- Opět mi nešla zavázat zástěra. Hernajs, asi půjdu na nějaký kuchařský workshop pro manuálně postižená stvoření.
- Viděla jsem další přísadu, jež se dává do vanilky. Bože, ta vanilka mě jednou dožene k záchodové míse.
- Vytryskla mi točená zmrzlina. V zápalu zoufalství jsem hledala svého úhlavního nepřítele; HADR. Nakonec moji zmrzko-potopu utřel kolega. Zachránil mě. Hadr je totiž hned za mopem a vařečkou na třetím místě v mém žebříčku největších fobií.
- U kasy jsem se cítila jako hotový matematik. Až na jednoho človíčka jsem spočítala vše bezchybně. Ano, čtete správně, až na jednoho človíčka. Tomuto človíčkovi jsem místo jedné dvacky vrátila dvě. (Ne, nejednalo se ani o zkrat, ani o krátkodobou ztrátu zraku. Jednalo se o endotermické zatmění integračního orgánu. Zkráceně se tomuto jevu říká hloupá konina.)
- Zjistila jsem, že na umělé reklamní úsměvy nemám kapacitu.
- I přes můj velice veselý kukuč mi zákazníci často dávali dýško. No jo, jsem prostě sympoška.
- Po půl hodině opravdové dřiny jsem již nedělala krásné točené zmrzlinky, ale zmrzliny podle houmlesáků. Spustila jsem jednoduše páku, z kohoutku vytekla zmrzlina a já ji bez jediné otočky šoupla do kornoutku. Míchaná a vanilková vypadaly celkem skvostně, ovšem ta čokoládová... No, nechtějte vědět, s čím byste si ji spletli.
.
Já vs. zákazníci
Zákazník: (Má roušku.) Prosil bych točuaua zmrzuaua ve velkuaua kornouaua.
Já: (Naznačuji, že rozumím. Vypadám klidně, avšak uvnitř panikařím, protože přes roušku jsem slyšela akorát slovo „prosím". Beru si do ruky kornout a ubrousek. Najednou se zastavím a otočím se k zákazníkovi.) Co jste, PROSÍM, říkal? Já přes tu roušku moc neslyšela.
Zákazník: (Udělá jakousi grimasu, nadzvedne obočí a sundá si roušku.) Prosil bych točenou zmrzlinu ve velkém kornoutu.
Já: (s naučeným poker facem) Dobře.
Zákazník si stoprocentně myslel, že jsem nahluchlé nemehlo. Byl to on, kdo dostal jako první netočenou čokoládovou zmrzlinu s lehce potrhaným ubrouskem.
.
Otázky mých spolupracovníků
?S1: A co studuješ?
Já: Gympl.
S1: (Pokyvuje hlavou a je vidět, že už mu má nešikovnost začíná dávat větší smysl.)
.
S2: A to byl tvůj nápad?
Já: A co?
S2: Jít na brigádu ke zmrzce.
Já: Jo.
S2: *Hm, typická gymplačka.*
.
S3: A proč sis vybrala zrovna brigádu u zmrzliny?
Já: No... *Hodí mi to spoustu prachů!*
S3: No?
Já: Chtěla jem si zkusit něco novýho...
Každej gymplák potřebuje srazit hřebínek.
