Ženy by prý měly umět vařit. Nevím, kde se stala chyba u mě. Raději se oháním sekyrou a překonávám briketové kopce, než abych pekla tvarohové buchty. Jednou jsem však uvařila takovou dobrotu, že by si pošmákl i kapitán Picard.
Jak jsem vařila čaj
- Vzala jsem si ze skříňky hrníček a položila ho na kuchyňskou linku. Super, zatím jsem nic neroz... *chytnutí hrnku za ucho*.
- Uchopila jsem do své rozklepané pracky rychlovarnou konvici a nalila do ní vodu. Mezitím jsem přemýšlela, zda se náhodou konvici neříká konev. Často se mi pletla zahrada s kuchyní.
- Varnou konvici jsem naplnila zhruba do poloviny. Odhad mám jinak docela dobrý, akorát kuchyně ze mě dělá hloupější nánu!
- O tom, že jsem chtěla do konvice napustit teplou vodu, raději pomlčím.
- Zatímco voda v konvici vydávala smrtijedské skřeky, já si připravovala na kuchyňskou linku čajový sáček. Po několika neobratných manévrech se mi ho povedlo dát do hrníčku.
- Když zvuk bublajících Smrtijedů ustal, uchopila jsem do levé (tedy postiženější) ruky konvici a nalila horkou vodu do hrnku. Šňůrka z čajového pytlíčku, jež má pomoci při louhování, skočila ukázkového placáka a utopila se.
- Hrnek jsem zcela naplnila, dokonce mi pár kapek vody dopadlo na zem. Vytvořila jsem soukromý bazén pro gumové kachničky.
- Jelikož by se mi hrníček špatně přenášel, vzala jsem si do pravé (tedy méně postižené, avšak stále nemožné) ruky lžičku, nabírala do ní tekutinu, jež způsobila víc škody než Nešika ze Šmoulů, a lila čajíček postupně do dřezu. Ptáte se, proč jsem jednoduše nevzala hrnek a nevylila přebytečný objem vody do dřezu ihned, bez pomoci lžiček a jiných pomůcek? Skvělá otázka! Kdyby mě to napadlo, tak to udělám.
- Následně jsem čekala pět minut, abych mohla čaj vylouhovat. Z nudy jsem si začala hrát na obsluhu ve vyhlášeném bufetu. Každý mě chválil.
- Po nekonečném čekání jsem další lžičkou vytáhla čajový pytlíček z hrnku a vyhodila ho do koše. Myslím, že moje mamka se při příchodu do kuchyně lekla, že nám teče do baráku.
- Při přenosu hrníčku z kuchyně do jídelny jsem si popálila prsty. No co, aspoň už ta zem byla suchá.
.
*O NĚKOLIK DNÍ POZDĚJI*
Mamka: Kami, jestli máš chuť, udělej si čaj.
Já: (polknu) Ne, já si naliju vodu.
Rodičovská metoda s názvem "Jak své děti co nejefektivněji naučit samostatnosti" otestována. Funguje (bohužel) parádně.
