Zelení Otesánci

Chceme funkce, křesla, prebendy a vliv! Jsme přece součástí koalice a máme dojem, že s námi naši partneři trošku ořou a to se musí změnit. To zní nově z útrob strany Zelených jejíž Republiková rada se v neděli sejde. Těmito nářky Zelení ukázali, že už jsou klasickou etablovanou politickou stranou, které jde o moc a vliv až na prvním místě. A díky této objevené Otesánkovské chuti mohou Zelení však nepříjemně narazit.

Zaprvé: strana okolo Martina Bursíka disponuje v Poslanecké sněmovně pouhými šesti křesly. Částečně za to může i stávající volební systém, který mírně zvýhodňuje velké strany a penalizuje malé. Vždyť zástupcům Zelených v libereckém nebo hradeckém kraji loni uteklo poslanecké křeslo o pár desítek hlasů. Na druhou stranu se však partaji podařilo získat ve vládě čtyři křesla, což je při prvním volebním období ve sněmovně více než husarský kousek, který vůbec neodpovídá výsledkům voleb. Ale budiž, nutnost koalice a kompromisu především ze strany ODS ukázala Zeleným svou přívětivou tvář.

Zadruhé: patová situace, kdy záleží na hlasu každého poslance, zde vytváří naprosto ideální situaci pro politické kořistnění a mocenské vydíraní. V takové situaci má každý poslanec obrovskou moc: jednou řekne tak, podruhé onak a politickou situací to může zahýbat. Případná rebelie některých Zelených poslanců by mohla zvrátit současnou politickou situaci a změnit stávající mocenské aranžmá. A však nevýhodně i pro Zelené.

Zatřetí: říká se, že s jídlem roste chuť. Zelení se uvelebili na politické mapě země. Ovládají ministerstva, sedí ve sněmovně, jejich názory jsou slyšet. Ale straníci mají dojem, že málo. A to především ti, na které se při počátečním dělení funkcí a vlivu nedostalo. Teď už je pryč pocit z opojení z historického úspěchu, kterým vstup do sněmovny bezesporu je, teď už jde o něco jiného. Nebo mají snad Zelení někde ve svém tajném dodatku k programu, že příslušnost ke straně znamená nutně logický nárok na funkci a křeslo?

Začtvrté: za pozornost stojí i samotné načasování "hlasitějšího bouchnutí" do stolu. Tentokrát zde nejde ani o Danu Kuchtovou, ale spíš o dobu, kdy ve sněmovně bude hezky rušno. Co nevidět, začnou se poslanci zabývat hlouběji návrhem státního rozpočtu na příští rok. A zde opět půjde o každý hlas. Blíží se volba prezidenta, která může působit jako rozbuška uvnitř politické scény. Zde se opět zvyšuje onen "potenciál" každého poslance.

Strana Zelených (respektive někteří její nespokojení členové) se vydala na poměrně tenký led. A nyní bude jen záležet na Martinu Bursíkovi, jak své ovečky zvládne. Pokud brněnský sjezd dá za pravdu rebelům a jejich požadavkům se zbytek vlády a koaličních stran vzepře, může to skončit pro stranu i hodně špatně. Stejně jako v té pohádce o Otesánkovi. Jedl, jedl, snědl otce, snědl matku a pak mu děvečka rozkopla motykou břicho. Tady sice nikdo nikoho rozkopávat nebude, ale může se stát, že rebelie vymete Zelené z vlády a ODS se dohodne na jiném vládním aranžmá. Nezapomeňme, že tu stále přešlapuje mocensky neukojený Jiří Paroubek a jeho socialisté. Zelení by tak skončili na dlažbě. S velkýma očima, s velkým břichem, ale prázdným. Bez funkcí, křesel, vlivu a prebend.