Trutnov Open Air 2009 aneb letošní ročník festivalu mýma očima

Festival na trutnovském Bojišti přezdívaný jako východočeský Woodstock o uplynulém víkendu přidal na svůj náhrdelník již 22. léto svého trvání. A opět se vydařilo, byla to sázka na osvědčené karty, tolerantní publikum a nespoutaného undergroundové ducha. Letos to bylo již poosmé, co jsem na festivalu strávil "mejdan na konec prázdnin". A jak jsem tedy viděl letošní ročník a co mě zaujalo či naopak?

1) Účast. Návštěva festivalu byla tradičně vysoká. Nicméně na překonání rekordu z loňského roku to nebylo ani náhodou. Návštěvu bych odhadl na nějakých 16 -17 tisíc lidí, z nichž dobrých 10 tisíc lidí přijelo už ve čtvrtek na první (neoficiální) večer. Pořadatelům tak vyšel tah přitáhnout co nejvíce lidí už hned od začátku, zaplněnost areálu při Primal Scream či Pro-Painech byla srovnatelná s dalšími dny, kdy už se hrálo ještě na dalších dvou scénách.

2) Eva Pilarová. Této decentní a milé dámě padlo publikum opět k nohám. Její vystoupení sklidilo největší ohlas a aplaus a Eva Pilarová získala titul královny festivalu. Ještě dlouho po koncertu v zákulisí byla z toho roztřesena a dojatá. Jakožto spoluautor rozhovoru s ní do Festivalového samizdatu jsem s ní měl možnost chvíli mluvit před jejím odjezdem a byl to pro mne jeden z nejmilejších hovorů za celé čtyři dny.

3) Kryštof bodoval. Organizátoři letos zariskovali. V pátečním hlavním čase pozvali na pódium kapelu Kryštof, která budila kontroverze už týdny dopředu, jen co se ta zpráva objevila v médiích. Richard Krajčo v zákulisí působil mírně nervózně, neustále odbíhal se dívat k hlavní scéně, jak publikum přijímá kapelu před ním. A pak do toho šel. Vsadil na upřímnost ve své úvodní řeči a uctivě komunikoval směrem k publiku a to mu nakonec přineslo ovace, jako by ani předtím neexistovaly nějaké výhrady a výpady pro němu. Dobrý risk a klobouk dolu před publikem.

4) Staré české tutotvky. Festivalový program byl prošpikován českými kapely všech stylů i dle doby jejich hraní. Mnohé kapely patří už léta mezi tutovky a jejich vystoupení mnohdy dokážou zastínit i zahraniční hvězdy. Letošní famózní ovace sklidila tradičně Mňága a Žďorp, punkoví nestoři Visací zámek a SPS, Blue Effect či ostravší Buty.

5) Zahraniční hvězdy. Pořadatelé riskovali i zde, dvě hlavní hvězdy - Primal Sceram a Pro-pain nasadili už ve čtvrtek (za což se jim od mnohých návštěvníků webových Tam tamů dostalo nadávek). Pro mne bylo pochopitelně nejzajímavější vystoupení bratrů Cavalerovách (Cavalera Concpiracy) po sobotní půlnoci. Brazilští šamani nahustili do přítomného kotle nesmlouvavou dávku divokého metalu. Nejvíce mě potěšili i starými hity Sepultury, z nichž nejstarší Troops of Doom z debutního alba Morbid Visions pochází už z roku 1986.

6) Nedělní ráno. To patřilo tradičně Boronu a jeho budíčku  o 9. hodině. Na tuto kapelu chodí skalní fandové a letos opět Kuba Toth nahustil do přítomných ještě rozespalých lidí nesmlouvavý rachot, aby jim bylo jasný, proč se skupině říká sokolovská Pantera.

7) Hever a Vazelína. Totální underground, návrat v čase o třicet let. Kdo neivděl na vlastní oči tuto produkci v undergroundovém stanu, neuvěří. Stará sešlost kumpánů z undergroundu, kteří hrajou na všechno možné včetně míchačky. Martin "Magor" Jirous zcela nahý jen s čineli v rukou a jeho repliky do obecenstva i k přítomným vzácným hostům - Václavu Havlovi a Karlu Schwarzenbergovi. Na závěr následovala tradiční metání pečiva do davu a házení peří z roztrhlých polštářů. Všichni v prvních řadách byli doslova pocukrovaní. Svou "porci" dostal i Karel Schwarzenberg. Ten poté poskytoval venku rozhovor do České televize a za ním Martin Věchet mu nenápadně sundával pérka z vestičky. Když jsem ale viděl reportáž v televizi, tak to pan střihač decentně vystřihl nebo si vybral jinou pasáž.

8) Bahýnko a bordýlek. V sobotu kolem poledne na 3 hodinky zapršelo a Bojiště se proměnilo v tradiční bahenní lázeň. Stopy tradičního červeného jílu si pak každý odvezl domů jako tradiční vzpomínku na Trutnov. Stejně tradiční byl i nepořádek jak u scén, tak ve stanovém městečku. Tady se mohli lidé i organizátoři polepšit. I když jejich tah, že vykupovali kelímek za korunu zabránil nejhoršímu.

9) Zloději i nepoctiví stánkaři. I toto je potřeba zmínit. Během víkendu se množily zprávy o vykradených stanech. Pak se konečně začali i policajti čatěji procházet mezi stany. Každopádně je vidět, že mnozí hajzlici tu jsou stále. Stejný hajzlici jsou i někteří stánkaři, jak si napálili ceny nebo šidili při vracení peněz.

10) Moment setkání. Největší devizou festivalu je však onen magický pocit setkání lidí. V amfiteátru Na Bojišti snad vyzařuje nějaké fluidum a lidé tu jsou takoví jinačí. Znamenité to bylo i v zázemí za hlavní scénou, kde panoval neustále čilý ruch a kde se scházely kapely, ale i staří známí z undergroundu a zástupci médií a především vzácní hosté (Havel, Schwarzenberg, paní Fajtová,..)  Dalo se tam potkat řada známých tváří a zabřednout s nimi do neformálního hovoru. Já vím, že se tam běžný účastník nedostal, na druhou stranu mám-li vypisovat vše, co mě v Trutnově zaujalo, musím se zmínit i o tomto. Ostatně bylo i naším letošním záměrem zpřístupnit názory účinkujících a uvadečů všem lidem a proto jsme je požádali o rozhovory do Festivalového samizdatu. Příští rok bychom v tom chtěli pokračovat a oslovíme i více kapel, jak z tuzemska tak ze zahraničcí.

Podtrženo sečteno, letošní ročník se povedl. Byl opět jedinečný a přes některé neduhy či slabší místa v programu byl důstojnou kulturní akcí a nesporným vrcholem festivalového léta.