Sobotka a Babiš se už perou, volební fackovačka začala

Ačkoliv termín podzimních voleb do Senátu a krajských zastupitelstev ještě ani nebyl stanoven, nejen vládní strany už vyrazily na lov voličů. 

Sociální demokraté zaplavili billboardy i média reklamním sdělením, že stát není firma a chystají se ve sněmovně podpořit zákon z dílny opozice omezující vlastníkům firem účast ve vládě. To se samozřejmě nelíbí šéfovi další koaliční strany ANO Andreji Babišovi, na jehož figuru je tato legislativní kazajka přesně ušitá. Proto hned on i jeho další straničtí frajtři otevřeli svůj již připravený muniční sklad a se stejnou vervou zahájili palbu opačným směrem. Jako úvodní chod postačila osobní účast Bohuslava Sobotky (jako někdejšího ministra financí) při dost nepovedené privatizaci OKD a jeho bytového fondu.

Touto kočkovanou de facto začala letošní volební kampaň. Je jasné a zcela logické, že dříve či později musel podobný výstřel zaznít. Všechny tři koaliční strany nejsou ve vládě z lásky, ale z pragmatismu (tedy rozumu) a případný klid v ní budou udržovat jen do té doby, pokud se jim to bude hodit (doufám, že tu v Česku nemáme příliš mnoho idealistů, kteří si myslí opak). Anebo do doby, kdy budou potřebovat společensky potvrdit svoji sílu. Jedním z takových momentů jsou právě volby a ty už jsou za rohem.

Letošní podzimní volby budou z historického hlediska poněkud atypické. Oba hlavní volební soupeři jsou dvě největší vládní strany a tyto strany mají zároveň nejvyšší volební preference. V minulosti to bývalo tak, že v poločase vládnutí dostávaly vládní strany na frak jak v preferencích, tak i v konečném volebním zisku. Nynější opozice (především ta pravicová) ale nemůže překročit svůj stín a dosáhnout alespoň přirozeného volebního potenciálu. Nicméně má ještě nějaký čas s tím něco udělat.

Velkou neznámou stále je, jaká témata budou volbám dominovat. Zda domácí ekonomika či strach z uprchlické krize. Přitom ani jedno z nich s regionální politikou přímo nesouvisí a lehce přehlasovatelný Senát toho na celostátní úrovni taky moc nezmůže. Ale straničtí mágové jsou schopni do programu semlít všechno a i z jalové krávy tele vytáhnout. Vzpomeňme například na zdravotnické poplatky v roce 2008. Podstatné však bude, kolik lidí nakonec k urnám přijde. Proto strany budou mobilizovat především svoje věrné a sympatizanty, kterým nabídnou jednoduchá hesla, nad nimiž se nemusí moc přemýšlet. Ono to totiž někdy moc bolí a tak ať se raději moc nemyslí. Právě na to strany spoléhají nejvíce. Guláš, růže či koblihy to přeci nakonec vyřeší i bez toho.